SW workshop - Scon 2008

Yanna zuřivě prohledávala loď od přídě po záď a Tess s Leou za ní vlály jako živý plášť.
"Kde je můj opasek? Ten lepší! Vím jistě, že tady byl. Nepůjčovala si ho některá z vás náhodou? Za půl hodiny mám sraz s mistrem Windu před kancléřovou pracovnou."
V pauze, kdy se Yanna zhluboka nadechovala, se Tess konečně dostala ke slovu: "No..."
"Víš, co to je? Jedi bez opasku?" pokračovala ve své litanii Yanna
"Vždyť jsi měla dva!" ohradila se Tess.
"No jo, ale ten první se prodřel. Tenhle byl sváteční! Teď mi nezbývá, než si strčit meč někam jinam. Víš, jak se blbě tasí... z boty?" Pak se zarazila a s podezřením se otočila na Tess. "Tak kde je ten opasek?"
"Eeeee..."
"Tess! Přiznej se!"
Tess se zatvářila provinile.
"No, víš, jak Mistr Yoda říkal, že mi náklady na palivo proplatí kvartálně... tak se mi nechtělo čekat. Kromě toho nemám na nájem doku a..."
"Tess! KDE. Je. Můj. Opasek."
"V zástavárně, přece. Jsi měla ještě jeden, o tom druhým si ani nevěděla, kde ho máš; tuhle Lea ho týden nosila a ty sis ani nevšimla..." hájila se Tess.
"Nene," protestovala Lea.
"My Jediové toho máme tak málo, že si nejde nevšimnout, když nám něco chybí. Jdeme do té zastavárny," uzavřela hádku Yanna. "Snad to ke kancléřovi ještě stihnu."

O hodinu později...

Rezignovaná Yanna následovala Tess do zástavárny s neonově růžovým Gunganem nad vchodem.
"A tady... nebylo to tady?"
"Co já vím, ale semhle už jsem taky chodila..."
"Tess, už chodíme po zastavárnách celou věčnost. Vážně si nevzpomínáš, kam jsi šla tentokrát?"
"Co já vím, růžovej Gungan, růžovej Hutt nebo tyrkysovej, takovej, ten..."
"Pozor!" vykřikla Yanna.
Na chodník před nimi něco s vlhkým mlasknutím a cinknutím dopadlo.
"Jé, prší meče," užasla Tess
"To je ruka mistra Windu!" vyjekla Lea.
"Jak to víš?" divila se Tess.
"Je to, no, opálená..."
"Hele, támhle letí zbytek," upozornila je Tess po chvilce.
"Tak ho chyť, ne..."
Tess vyběhla a nastavila ruce. Před tím než bylo CO chytit, se tělo Mistra Windu ve vzduchu zastavilo. Tess vrhnula znechucený pohled na Leu.
"Se zase musíš předvádět, co?"
"Jste hrozný, obě dvě..."
Když Lea snesla zraněného mistra opatrně na zem, Yanna s ustaraným výrazem přistoupila k němu a nedbajíc na jeho konsternovaný výraz řekla:
"Mistře Windu, omlouvám se, že jsem nestihla tu schůzku..." zatvářila se zkroušeně a pohlédla na šňůrku, která jí držela oděv. "A že nemám pásek."

Žebrák Tull měl opravdu zajímavý den. Ráno se probudil v hromadě odpadků a první, co v ní našel, byla nepoužitá smrtyčka (s prošlým datumem spotřeby)! Pak se mu podařilo najít i nedojedený, jen lehce nazelenalý nerfburger, takže měl na celý den o jídlo vystaráno. Odpoledne se uvelebil na svém oblíbeném místě na frekventované křižovatce, hodil před sebe žebráckou čapku, zkonzumoval smrtyčku a čekal, co mu kdo do čapky hodí.
Pak se začaly dít divné věci.

O několik minut dříve
Republiková patolízalka seděla v nechvalně proslulém baru Wanobi v tom nejtemnějším koutě. Naproti ní seděla mohutná chlupatá postava a vrčivým hlasem jí cosi spiklenecky sdělovala.
„A clonetrooperské brnění byste nechtěli?“ řekla mu patolízalka. „Můžu jich sehnat dvacet kontejnerů.“
Chlupatá postava, teď už bylo jasné, že je to Wookiee, se rozesmála svým typickým hrdelním smíchem. „A máte moji velikost?“
Republikánka se potutelně zašklebila. „Ne, ale můžete to prodat pod rukou. Clonetrooperům, třeba.“ Natáhla ruku. „Plácneme si?“
Vtom se rozrazily dveře baru a v nich stanula v dramatické póze rytířka Jedi, za ní venku na dešti stáli čtyři clonetroopeři. Ostříží zrak Jedi, ozbrojený třemi dioptriemi, padl přímo do toho nejtemnějšího kouta a Jedi tam rázným krokem i se svou eskortou vyrazila.
Republiková patolízalka zbledla, když Jedi stanula před stolem a pravila klidně: „Jste zatčena!!!“
Patolízalka ale neztratila duchapřítomnost. „Za co?“
Jedi vytáhla datapad (zapnutý) a hodila ho na stůl. „Za zpronevěru a rozkrádání republikového majetku, podle §2451/C, odstavce 3, sbírky 207.“
„A jaké máte důkazy?“ odsekla republikánka.
Wookiee vytáhl z bandalíru diktafon a přiložil ho k datapadu. Celou dobu se křenil.
Patolízalka zasyčela. „Ty zrádče! To si vypiješ!“ a chrstla mu do obličeje švestkový džus. Půl litru.
Oslepený a ulepený Wookiee se zapotácel a svým mohutným tělem padl přímo na přepadovou četu. Jedi sice stačila jen tak tak uskočit, ale patolízalka využila nastalého zmatku, zajela pod stůl a vklouzla únikovým poklopem přímo do větrací šachty.

Před Tullem se náhle zvedl poklop a z šachty pod ním vylezlo cosi olivově zeleného. Automaticky k tomu natáhl svou čapku. „Dejte kreditek, důstojný republikový patolízale.“ Postava vypnula hruď a pravila dotčeně: „Patolízalka!“ Odkopla čepici a vykročila pryč.
Najednou se ozvalo: „Támhle je! Za ní!“ Patolízalka rapidně zrychlila. Kolem Tulla vzápětí prosvištěla nejprve vlající hnědá skvrna, hned za ní velká chlupatá skvrna vonící po švestkách a v mírném odstupu za nimi čtyři bílé skvrny. Na křižovatce se zastavili a Jedi pravila: „Musíme ji obklíčit! Rozdělíme se – ty vpravo, vy čtyři vlevo a já rovně.“ Skupina se rozeběhla.
Tull si nebyl jistý, jestli to, čeho byl v několika následujících minutách svědkem, je skutečnost nebo halucinace navozená smrtyčkou, kterou si předtím šlehnul. Byla to scéna jako z nějaké holonetové grotesky – různobarevné šmouhy létaly z jedné strany na druhou, občas i proti sobě. Celé to skončilo hromadnou srážkou na křižovatce.
Obklíčená patolízalka křičela na své obkličovatele: „Tohle vám neprojde! Víte kdo já jsem?!“
V tu chvíli zapípal veliteli clonetrooperů komlink. „Moment,“ řekl velitel a zmáčkl tlačítko pro příjem. Na zápěstí se mu objevil holoobraz a pronesl: „Proveďte Rozkaz 66.“
Hlavně blasterů clonetrooperů se pomalu přesunuly z patolízalky na Jedie. Republiková, nyní již imperiální patolízalka, se vítězoslavně zašklebila a zavelela: „Zabte ji!“
Clonetroopeři zmáčkli spouště, ale výstřely dopadly na prázdné místo. Jedi zmizela.
„Kam se poděla? Za ní!“ vykřikla velitelsky bývalá republiková, nyní imperiální patolízalka a rozeběhla se s klony pryč.
Wookiee zůstal zmateně stát. Pak se podrbal na hlavě a odkráčel opačným směrem.
Tull za chvíli usnul a další ráno si na to ani nevzpomněl.