Cesta slunovratu
Autor: Algieba
Republikový transport mířil po poněkud podivné dráze k planetě Belinda. V pilotním křesle seděl asi tak čtrnáctiletý chlapec. Byl zahalen do dlouhého hnědého pláště a pohodlně si hověl v sedačce. Kdyby to šlo, snad by si dal i nohy na stůl. Bohužel, řídící pult takovýmto požadavkům pilotů přizpůsoben nebyl.
„Tohle miluju,“ řekl si pro sebe. „Nikde nikdo. Jen já a vesmír.“
Srdce mu bušilo a on cítil planetu před sebou i její blízké měsíce stejně jako nedalekou hvězdu i okolní vesmír. Cítil je žít. Věděl, že to nejsou jen chladná tělesa. On je vnímal, jako každý jiný člověk vnímá ostatní lidi. Cítil jejich osudy, slyšel je dýchat. Svým zvláštním způsobem, ale věděl, že dýchají. Tyhle pocity prožíval nejintenzivněji právě v takovýchto chvílích. Seděl sám v pilotní místnosti a díval se oknem. Přímo před ním zářila hvězda zdejší soustavy. Docela obyčejná hvězda, ani ne moc horká, ani moc chladná. Její jasná záře jej oslňovala. Zakryl si hvězdu rukou a chvíli se kochal nádhernou bílou korónou, která ji obklopovala.
„Teď, teď to příjde.“
Hvězdu začal pomalu zakrývat jeden ze dvou měsíců planety Belinda. Když už z ní byl vidět jen malý kousek, přestaly být chlapcovy oči tolik oslňovány a on si mohl lépe vychutnat pohled na chromosféru hvězdy, ze které šlehaly červené výtrysky hvězdné plazmy. Za chvíli celý měsíc zakryl hvězdu. Chlapec schválně naprogramoval dráhu tak, aby byl průměr měsíce i hvězdy stejný a on si mohl chromosféru prohlédnout v celé svojí kráse. Vypadalo to, jakoby z celého měsíce začaly šlehat červené plameny. Scéna ale netrvala dlouho. Loď se začala od měsíce vzdalovat.
„Ehm, ještě ne.“ A taky že ne. Hvězdu začal pomalu zakrývat druhý měsíc planety. Tentokrát se ale loď dál blížila k měsíci a chlapec se ještě dlouhou chvíli díval na bílou korónu, která teď jakoby vystupovala z měsíce. Vyrušilo ho až otevření dveří. Do místnosti přišel muž ve středních letech. Na sobě měl stejný dlouhý hnědý plášť jako chlapec.
„Letíme nějak divně. Už jsme tam měli být,“ řekl.
„Je to nejlepší cesta mistře,“ odpověděl chlapec. Na svého mistra se ale nepodíval. „Pěkně by mi dal, kdyby věděl, že za tuhle zajížďku zaplatil tři sta republikových kreditů. Ještě že nemá navigační smysl,“ pomyslel si. Muž se na chlapce podezíravě podíval, něco se mu nezdálo, ale rozhodl se to pro tentokrát nechat být.
„Tak s tou herkou přistaň, ať už jsme na planetě.“
„Ano, mistře.“
* * *
Oba dva vystoupili z transportu a zamířili k nedaleké hale.
„Konečně na pořádné planetě,“ poznamenal chlapec. „Nesnáším Coruscant. Je to úplně mrtvá planeta.“
„Doufám, že se nechceš vyzout!“
„Proč ne? Tak se dá nejlíp poznat planeta.“
„Jsme na diplomatické misi, Anakine!“ okřikl ho mistr.
„Stejně si o nás lidi myslí, že jsme blázni, tak co?“
„Jsme tu od toho, aby jsme lidem pomáhali, a ne aby měli o kom povídat legendy! A chovej se slušně! Jde nám naproti předseda zdejší vlády.“
„Ano, mistře.“
„Buďte vítán mistře Obi-wane. Dovolte, abych se představil. Jsem Ili Nugan. Naše vláda ve vás vkládá velké naděje.
Doufáme, že nám pomůžete zažehnat krizi s Obchodní federací.“
„Vynasnažím se vám být co nejvíce prospěšný.“
„Musím se vám ale omluvit. Nejbližší zasedání vlády je až za čtyři dny. Zítra začínají svátky slunovratu a je posvátnou tradicí být se svými rodinami. Čekali jsme vás již před deseti dny.“
„Bohužel jsme se zdrželi na předchozí misi. Někdy ani Jediům nevyjdou věci tak, jak by si přáli.“
„No, alespoň si budete moci užít slavností atmosféry a trošku si odpočinout. Ubytovali jsme vás v jednom z nejhezčích hotelů ve městě. Bylo by mi ctí, kdybyste přijal mé pozvání na večeři. Žena výborně vaří. A navíc je už přichystáno na zítřejší svátky.“
„Vaše pozvání s radostí příjmáme.“
Obývací pokoj rodiny Nuganových nebyl vůbec veliký. Kromě stolu v rohu místnosti zde nebyl ani žádný nábytek. Dokonce i ten stůl vypadal spíš jako krabička, která se během chvíle může přeměnit snad na sto plánů různých her. Nuganovi spolu se dvěma Jedii seděli v pohodlných křeslech. Anakina dokonce napadlo, že tak příjemná křesla musí být určitě i houpací.
Rozhodl se, že to vyzkouší, ale zachytil káravý pohled mistra, a tak si to raději rozmyslel. Domácí droid jim postupně nosil na talířích různé pokrmy. Bohužel, ty nejhezčí se zrovna moc dobře jíst nedaly. Za to ty, na které by se normální tvor ani nepodíval, chutnaly docela dobře. Anakina napadlo, že to nebylo fér, když mu neřekli, že Jediové musí podstupovat i takováto utrpení. Navíc se mistr s předsedou vlády pořád bavili o politice.
„Už před staletími jsme přestali naši planetu obtěžovat těžbou nerostů. A také proč ničit planetu s tak nádherným životem, když stejně dobře lze těžit nerosty i na jiných planetách nebo měsících. Jsme teď ale zcela závislí na dodávkách z ostatních míst galaxie. Obchodní federace toho začíná velmi zneužívat. Požaduje čtyřnásobek původních cen, což je asi stokrát víc než výrobní náklady. Dokonce ve vládě se už začínají objevovat hlasy požadující obnovení zdejší těžby. Bylo by to ale velmi nákladné. Dokonce dražší, než přistoupení na jejich nesmyslné požadavky,“ zasvěcoval Ili Nugan Obi-wana do problému.
„Obnovení těžby by nebylo rozumné. V rozsahu v jakém potřebujete nerosty byste si zničili pořádný kus planety,“ odpověděl Obi-wan.
„To je také můj názor. Doufám, že se mi ho i nadále bude dařit prosazovat ve vládě.“
„Problémy s Obchodní federací nemáte jen vy. Poslední dobou začíná tlačit na velké množství planet.“ Obi-wan se na chvíli odmlčel a pak pokračoval dál.
„To ale není jediný problém, který vás tíží.“
„Máte pravdu. Zítra je slunovrat. Mladí chlapci, kteří dovršili čtyřiceti let, se musí vydat na posvátnou horu. Je to velmi nebezpečná cesta. Mnoho chlapců se už z ní nevrátilo. A zítra to čeká i Oriho.“
„Tati, nepanikař. Už nejsem děcko,“ naštvaně odpověděl jeho syn. „Co si to táta vůbec dovoluje, takhle mě shazovat před Jedii,“ pomyslel si. „Vždyť se už deset let nikomu nic nestalo.“
„No právě. Každých deset let se opakuje velice rychlý nástup zimy. Vědci to nedokáží ještě pořádně vysvětlit. Naše planeta má velký sklon osy, navíc kolem naší hvězdy obíhá velmi rychle, a když se do toho připočtou ještě dva měsíce… No, ať za to může cokoliv, pravda je, že každých deset let přijde na začátku zimy velice silná sněhová bouře. V ní venku nepřežije nikdo. Před dvaceti lety se nevrátila polovina chlapců. Tehdy se hovořilo o zákazu těchto zkoušek dospělosti. Ale neprošlo to.“ Ili Nugan se odmlčel a díval se ztrápeně do prázdna.
„Proč? Vždyť i zákonodárci tam museli poslat své děti,“ otázal se Obi-wan.
„Zjistilo se, že by tam chlapci šli i přes zákaz. V anketě tehdy vyšlo, že by i lhali rodičům, jen aby mohli jít. Pak by nikdo nevěděl, kde děti jsou. Takhle aspoň druhý den mohou vyrazit záchranné týmy,“ vysvětlovala Nuganova žena.
„No, ale, jestli je to opravdu tak nebezpečné, tak byste měli už skoro vymřít.“
„Anakine!“
„Jen ho nechte mistře. To je správná otázka. Tuhle zkoušku dospělosti podstupují jen chlapci z naší oblasti. Možná jsi si všiml, že na severu se táhne pás vysokých hor. Každé město spolu s přilehlými vesnicemi má svoji posvátnou horu. Dokonce jsou místa, kde hned v sousední vesnici tento zvyk už neplatí. Tam si rodiče uhájili svá práva.“
„Proč to svému synovi prostě nezakážete?“
„Jo, aby se mi všichni smáli? Vždyť bych nenašel ani holku! A taky, já budu mužem a ne těma bábovkama z pobřežních oblastí. Potom si vás také všichni váží.“ Ještě se snažil bránit Ori.
„Tak to vidíte. A pak změňte zvyklosti,“ posteskla si žena.
„Můžu jít taky?“ Zeptal se Anakin.
„Jsi ještě příliš mladý. Na naše by ti ještě nebylo ani třicet.“
„Jenomže já cítím bouři dřív, než přijde. Poznám, jaké zvíře je nebezpečné a co se dá jíst, a to na kterékoli planetě. Mistře, co tady budu dělat? Jenom se nudit.“ Zkoušel je přemlouvat Anakin.
„Máš cvičit. Pokud si dobře vzpomínám, poslední dobou hodně zanedbáváš meditace.“
„Ale během té cesty se můžu naučit víc. Vždyť je to jenom jeden den.“
„Tak dobře,“ vzdal to Obi-wan. Představa toho, že bude vidět celý den Anakinův otrávený obličej, ho nakonec přesvědčila.
„Ale já nesouhlasím! Kluci jdou sami. A já nechci aby mě doprovázel Jedi,“ protestoval Ori.
„Nebude hlídat on tebe, ale ty jeho,“ ozval se ještě Obi-wan.
* * *
Druhý den ráno dorazilo vznášedlo na úpatí svaté hory. Vysoká, špičatá hora se tyčila nad rovinou. Od poloviny ji už pokrýval sníh. Dole na jejím úpatí rostla kosodřevina. Ale bylo to zvláštní. Anakin ještě na žádné planetě nic takového neviděl. Vypadalo to, jakoby keře myslely. Nacházely se vždy po skupinkách. Lístky měly mezi sebou propleteny a dokonce i větve nakloněny tak, že vytvářely něco jako tvrze chránící před větrem. Anakin při pohledu na tuto horu pochopil, proč jí domorodci říkají posvátná. Na východ i na západ od ní se tyčily skoro stejné hory a vytvářely tak velmi zvláštní pohoří. Když se chlapci vydali na cestu, bylo ještě šero. Nebe mělo na západě nádech tmavě fialové barvy, zatímco na východě zářila jemně červená.
„Nepřehání to tvůj táta? Co nám proboha do těch batohů dal? Jestli tady umřeme, tak určitě vysílením z táhnutí těch báglů.“
„Hele, nech si toho, jo? Tvůj mistr zas pro změnu nešetřil radami.“ Odsekl Ori a začal citovat Obi-wana: „A nezapomeň, Anakine, co máte udělat?“
„Vylízt na kopec,“ odpověděl Anakin a pak se přidal i Ori: „Ne! Přežít!“ A oba se rozesmáli.
„Počkej chvilku. Myslím, že vyjde slunce.“ Anakin ukázal na jihovýchod a za chvíli se objevil první paprsek zdejšího slunce. Sníh na vrcholu hory už přestával mít načervenalý nádech a celé okolí se rozzářilo. Jen dole v údolí byly ještě tmavé stíny.
Obi-wan přišel do obývacího pokoje. Ili Nugan seděl v jednom z křesel a snažil se uklidnit popíjením nějakého vývaru z bylin.
„Zatím to vypadá dobře,“ řekl a díval se při tom na satelitní snímky oblasti. Celá jedna zeď se proměnila na několik obrazovek. Na jedné části byl snímek celé polokoule, na další podrobnější záběry oblasti. Dokonce zde byl i snímek hory. Druhá část zdi ukazovala předpovědní mapy. Vše se měnilo každých deset minut. „Nebudu mít klid, dokud nepřijdou. Moje žena to nemohla vydržet a šla něco dělat.“ Pak se odmlčel a dodal: „Ještě mi řekněte, že nejste nervózní.“
„Zatím ne. Mám přece jen výhodu. Pokud se něco bude dít s Anakinem, pocítím to. Umění ovládat Sílu se v těchto chvílích docela hodí. Ale někdy se o něj bojím. Je strašně zbrklý.“
„Jen si užijte pubertu,“ ušklíbl se Ili Nugan.
„Jen se bojím, aby tu svoji přežil.“
„Už jsme skoro na hoře. Táta vážně panikařil, takhle stihneme doma ještě oběd.“ Nahoře stála stará dřevěná bouda. Vlastně to byl spíš kužel. V jednom místě měl úzký otvor pro vstup. Sotva vešli dovnitř, narazili málem do dalšího dřevěného kužele. Místa mezi nimi bylo tak tak pro jednoho člověka. Museli jej obejít a až na protější straně byl opět otvor. Vevnitř byl ještě jeden kužel. Tentokrát ale vchodem byly odsunovací dveře. Vstoupili. Uprostřed stál asi metr vysoký pilíř. Horní ploška byla mírně skosená. Ori přišel k němu a položil na ni dlaň.
„Ori Nugan.“
„Gratuluji pane,“ zněla odpověď z pilíře.
„Anakin Skywalker. Padawan mistra Jedi Obi-wana Kenobiho.“
„Nejste zaregistrován. Jste z jiné oblasti?“
„Ano.“
„Gratuluji pane.“
Vevnitř si dali svačinku. Bylo tam přece jen o dost tepleji. Když vyšli ven, ještě chvíli se kochali pohledem okolo sebe. Na sever i na jih se táhla veliká rovina. Na severu končila v oceánu, zatímco na jihu se zdálo že je nekonečná. Na východ a na západ byly další zasněžené vrcholky hor. Chlapci se pomalu začali vracet. Anakin šel první. Při pohledu dolů na cestu se zarazil. Vycítil v síle velké nebezpečí. Vycítil bouři. Vůbec si nebyl jist, jestli přežijí. Třetina cesty byla zahalena tmavou oponou.
Nadával si, že se nepodíval na zpáteční cestu o něco dřív. Možná je bouře mohla minout nebo by je zastihla aspoň o něco níž.
„Co nám všechno strčil tvůj taťka do batohů? Myslíš, že je tam i pláštěnka?“
„Řek bych, že jo.“
Anakin vytáhl pláštěnku a hodil ji na zem. Podal Orimu batoh.
„Na a sedni si za mě.“
„Co blázníš?“
„Blíží se bouře. Musíme se dostat aspoň k těm kosodřevinám.“
„Zlámem si vaz.“
„Neboj, umím řídit.“
Anakin opravdu řídit uměl. Byl nejlepším pilotem v galaxii. I když je fakt, že na kuse igelitu jel poprvé. Bylo to skoro, jako když byl malý a jel závod kluzáků. Každý kámen se mu objevil v mysli mnohem dřív, než jej mohl ohrozit. Ale tentokrát musel dávat pozor i na Oriho. Musel si pro něj v mysli nechat místo, aby poznal a zpomalil vždy, když sklouzával z igelitu. Po cestě minuli tři chlapce, kterým Anakin řekl, ať raději zůstanou nahoře v chatě a nejdou zpátky. Urazili už pořádný kus cesty, ale přesto byli sotva v půli ke sněhové čáře, kde rostla kosodřevina. Najednou se zvedl vítr a sníh jim začal padat do očí. Anakin přivřel oči. Mohl řídit i skoro poslepu, ale za chvíli to vzdal.
„Dál musíme pěšky. V té mlze jsou další lidi. Mohli by spadnout ze srázu, když bysme je míjeli.“
Potkali dalšího chlapce, ale cestu nahoru mu nerozmluvili. Vítr sílil. Už se proti němu nedalo jít. Anakinův plášť měl být nepropustný jak pro vodu, tak pro vítr, ale moc to nefungovalo. I Oriho termooděv nějak přestával hřát.
„Takhle daleko nedojdem. Musíme se někam schovat,“ konstatoval Ori.
Anakin se snažil uklidnit a získat v Síle informaci o nějakém jakž takž bezpečném místě. Nakonec se mu povedlo vycítit skalní úkryt napravo od nich.
„Tady chcípnem taky,“ křičel Ori, když dorazili ke skále.
„Nic lepšího tady není. Ale dá se to upravit.“ S těmito slovy vytáhl Anakin světelný meč a začal prohlubovat skalní výklenek. Oba chlapci do něj zalezli a teplý kámen je aspoň trošku zahřál.
„Musím ven,“ řekl najednou Anakin a díval se při tom tupě do vánice.
„Co blázníš, vždyť tam zmrzneš.“
„Ten kluk, kterýho jsme potkali, má na mále.“
Ori začal prohledávat batohy a našel ještě další termooděv.
„Na, tohle je teplejší. Jdu s tebou.“
„Ani omylem. Zatím tady připrav nějakej brloh.“
Anakin vyšel ven. Nemohl ani pořádně jít. Vítr mu šlehal sníh a ledové krystalky do obličeje tak, že sotva viděl. Raději zavřel oči a celý se zahalil do pláště. Nechal se vést Silou. Nebylo to ani tak těžké. Chlapec v Síle vyloženě křičel. Když jej vedl do jejich úkrytu, vycítil přítomnost, strach a bolest další osoby. A tak jen, co nechal promrzlého a unaveného chlapce Orimu na starost, vydal se znovu na cestu. Tentokrát tak tak došel. Toho kluka musel skoro táhnout. Sotva ho schovali s Orim do úkrytu, schoulil se do klubíčka. Nebyl schopen jakéhokoli pohybu. Bylo mu, jakoby ho někdo píchal do celého těla malými jehličkami. Celý se třásl a po obličeji mu začaly stékat slzy z bolesti.
„Mistře, pomoz!“ Volal v mysli Anakin Obi-wana.
„Anakine, co to proboha vyvádíš? Soustřeď se! Musíš kolem sebe vytvořit clonu ze Síly. Odvrátí sníh i vítr.“
„Nemůžu se soustředit! Strašně to bolí.“
„Tak se aspoň postarej o své tělo. Zkus se zahřát. Udělám kolem tebe ochranou clonu.“ Obi-wan byl opravdu mistr. Za chvíli se ani vítr, ani sníh Anakina nedotkly. Dokonce se mu zdálo, že se ho i mistr snaží zahřát. Postupně převzal kontrolu nad svým tělem. Když už mu bylo jakž takž dobře, uslyšel v mysli Obi-wanův hlas:
„Už to nikdy nenechej dojít tak daleko.“
Obi-wan přecházel po obývacím pokoji. Už nějakou chvíli cítil Anakinův neklid. Najednou se zarazil a jeho pohled se upřel do prázdna. Ili Nugan neměl odvahu ho vyrušit. Po nějaké době jen řekl: „Mají velké problémy. Musíme jim na pomoc.“
„To teď nepůjde. Žádné vznášedlo se k nim nedostane. Podívejte.“
Na satelitních snímcích se objevil právě v místě hor velký vír.
„Teď tam nepřežije nikdo,“ řekl přiškrceným hlasem Ili Nugan.
„Ještě žijí. A já věřím Anakinovi. Musíme připravit záchranou misi a jen co to trochu půjde, vyrazíme.“
Anakin se podíval na Oriho.
„Už je líp. Co tam všechno máme?“
„Zdravotnický datazdroj. V té zimě ale moc nefunguje. Mám ho pod bundou a i tak vydrží sotva pět minut, než zatuhne.
Nějaký jídlo. Oblečení jsme už všechno použili. Jo, a ještě dědův zabiják.“
„Príma, aspoň se ožerem. Něco zkusím. Hodně tu fouká.“
Anakin vyšel ven. Postavil se přímo proti větru. Dělal, jakoby mu ani nebyla zima. Napřímil se a zavřel oči. Snažil se cítit každou sněhovou vločku před sebou. Představoval si, jak vytváří jeden celek. Jak jsou všechny vedeny jeho vůlí a ženou se vpřed. Před Anakinem se objevil oblak sněhu. Jako na povel se vrhl dopředu a vytvořil sněhovou zeď. Na návětrné straně sníh mírně roztál a v zápětí zmrzl a vytvořil tak bytelnou stavbu. Anakin se spokojeně podíval na své dílo. V tom ucítil v síle další zoufalý křik. Za chvíli táhl do úkrytu promzlého chlapce. Ori okamžitě aktivoval zdravotnický datazdroj. Z malé krychličky asi 3cm velké se začal promítat hologram lékaře.
„… Tak rozsáhlé omrzliny – okamžitě k lékaři…“
To je na prd. Pomyslel si Anakin a vytáhl světelný meč. Začal s jeho pomocí trošku rozšiřovat úkryt. Snížil intenzitu svého meče a odštíplé úlomky skal začal nahřívat. Tak si vytvořili alespoň trošku přijatelnou teplotu ve svém úkrytu.
Bouře zuřila dál. Zdálo se, že ještě víc. Anakin opět vycítil volání. Vůbec se mu ven nechtělo. Ori mu na cestu dal ještě svoji bundu s tím, že už je ve skále docela teplo. Opět se nechal vést silou, ale tentokrát, i když se mu už zdálo, že je na místě, nikoho neviděl. I v té vánici by přece musel zahlédnout alespoň siluetu postavy. Chodil pořád dokola, ale nic. Pak pocítil něco pod sebou. Začal prohrabávat sníh, ale místo člověka našel medvěda. Vlastně medvídka s myší hlavou. „Tak ty se budeš docela dobře nýst.“ Usmál se a strčil stvoření do kapsy. Se svým úlovkem se pochlubil Orimu.
„To je korík. Každý děcko ho chce. Jsou velice inteligentní. Když se mu věnuješ, naučí se i pár slov a počítat do pěti.“
„Príma. Už nikam nejdu. Nakonec budu zachraňovat i žížaly. Mám hlad. Máme tam ještě něco?“
Obi-wan s Nuganovými seděl v obývacím pokoji. Nikdo z nich už nejmíň hodinu nepromluvil. Připravili záchranná vznášedla a teď jim nezbývalo nic jiného než čekat. Na zdi běžely mimo satelitních snímků i zprávy. Naštěstí bouře začala kolem desáté hodiny a skoro všichni se stihli z úpatí hory vrátit. Obi-wan hleděl na satelitní snímky. Od Nuganových se dověděl, že nejkratší bouře trvala asi 20 hodin. Přes noc klesne teplota ještě níž. Pak si všiml, že vír se rozštěpil na několik částí. Kdyby takhle vydržel aspoň dvě hodiny, mohl by pro chlapce zaletět. S Ili Nuganem se dali do hledání archivních snímků.
„Máme něco málo přes hodinu. Tam a zpátky by se to stihnout dalo.“
„Letím pro ně.“ Okamžitě se rozhodl Obi-wan.
„Letím s vámi. Těch vznášedel bude potřeba víc.“
„Držte se mě v těsném závěsu.“
Obi-wan neměl rád létání. Navíc v tomhle počasí. Musel být neustále soustředěný. Vnímal celou oblast. Všechny poryvy větru, skály i vznášedlo za sebou. Neustále odhadoval kudy by šlo nejlépe proletět a chvílemi se musel i vracet. Párkrát musel proletět okrajem vírů. Tehdy nebylo nic vidět. Byl rád, že Ili Nugan má ve svém vznášedle radar a může ho i za takovéto situace sledovat. Konečně pocítil Anakinovu přítomnost dost blízko. Zpomalil a začal přistávat. Moc se mu to nepovedlo a rozbořil Anakinovu sněhovou zeď. Díky tomu se tam ale vešel i Ili Nugan se svým vznášedlem.
* * *
Další dny už byly pohodové. Na Jedie až moc pohodové. Strávili je v rodině Nuganových a spolu s nimi slavili svátky slunovratu. Anakin si už dokonce zvykl na zdejší kuchyni a docela mu i začala chutnat. Co se mu ale nejvíc líbilo, bylo, že celá rodina je vlastně trávila v obývacím pokoji. Stůl z rohu místnosti se přesunul doprostřed a na povel se rozložil na herní plán. Během těch dvou dnů hráli snad čtyřicet různých her. Za nejlepší považoval strategickou hru o dobývání galaxie. S Orim bojovali proti jeho rodičům a Obi-wanovi. Herní plán se tentokrát rozložil skoro přes celou místnost. Zhasla světla a uprostřed místnosti se objevila veliká holografická mapa galaxie. S Orim měli modré planety, zatímco ostatní zelené. Na pokyn se zvětšovaly jejich obrazy, aby bylo vidět, jestli to jsou těžební místa, nebo obydlená. Nakonec to skončilo remízou, protože se chlapci nějak moc zadlužili a ostatním vybouchla velká část těžebních zařízení.
Po svátcích se konalo zasedání planetární vlády. Anakin ještě nikdy neviděl Obi-wana tak rozzuřeného. Jakoby v tu chvíli z něj vytrysklo celé napětí ze dne jejich cesty. Představitelé Obchodní federace usoudili, že je lepší ustoupit a vyhnout se tak naštvaným pohledům mistra Jedi.
Anakin si ochočil koríka, ale nakonec ho musel nechat Orimu. Obi-wan mu ho zakázal vzít s sebou. Přesto měl z této mise dobrý pocit. Jen málokdy se stalo, že by ho jeho mistr za něco pochválil. Začínal už věřit slovům senátora Palpatina, že Jediové neumějí milovat. Ale teď to věděl, Obi-wan nebyl jen jeho mistr. Má ho rád stejně jako má Ili Nugan rád svého syna.
|
