<html>

<head>
<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=windows-1250">
<title>Začátek konce</title>
<LINK href="styl.css" rel="stylesheet" type="text/css">
<SCRIPT LANGUAGE=javascript>

function sez1()
	{
		document.ii.src="../images/cudly/imp/seznam1.jpg"
	}
function sez2()
	{
		document.ii.src="../images/cudly/imp/seznam2.jpg"
	}

</SCRIPT>
</head>

<body bgcolor=5e5e5e link="800000" alink="800000" vlink="800000" marginwidth=0 leftmargin=0>


<table border=0 width=95% bgcolor=000000><tr><td>
<table border=0 width=100% bgcolor=cccccc cellspacing=0 cellpadding=0><tr><td width=25 background=../images/imp/okraj1.jpg>
<table border=0 width=100% cellspacing=0 cellpadding=0><tr><td background=../images/imp/okraj1.jpg></td></tr></table>
</td><td background=../images/imp/stranka.jpg height=100%>
<table border=0 width=100% height=100% cellpadding=10><tr><td>

<b><font class=nadpis>Zrádce a povstání</font><br>
<br>

<font class=autor>Autor: Vanguard<br>
Překlad: Thriin</font><br></b>
<br>
<br clear="all">

<hr color="#800000">

<p align=justify>
<font class=text>

Daleko v té části vesmíru, které se v centru galaxie říká Neznámé oblasti, čekal chisský útočný křižník <i>Willpower</i>, velitelská loď malé flotily podobných lodí.<br>
V samém centru nicoty.<br>
Čekal na zprávy svých sesterských lodí a mnoha sond, které byly vyslány k různým soustavám tohoto sektoru.<br>
Flotila musela být rozdělena aby zůstala nezpozorována. Museli zůstat ve skrytu, aspoň prozatím.<br>

<p>
<center>
* * *<br>
</center>
</p>

„Pane, myslím, že něco mám.“<br>
Mladý spojovací důstojník Hal’oun’tian se skláněl nad svou konzolou.<br>
Nelíbilo se mu co viděl.<br>
Zdá se, že syndik měl pravdu. Zase.<br>
Sledovali Venariany už nějakou dobu; tenhle pirátský národ měl něco za lubem, to jistě.<br>
Ale neexistoval žádný přímý důkaz, že jdou po Chissech.<br>
Až do dneška.<br>
<br>

Lount se otočil v křesle a pohlédl na svého velitele.<br>
Lom’arvee’non, kapitán lodi, přešel pomalu k mladému muži.<br>
„Co se děje, Lounte?“ zeptal se trpělivě.<br>
Lount stiskl několik kláves a na obrazovce se objevila mapa soustavy.<br>
„Přišly nějaké údaje z naší sondy v soustavě Ulari.“  Odmlčel se a kapitán si zblízka prohlížel mapu, s rudýma očima  soustředěnýma na jistou její část.<br>
„Zajímavé,“ řekl. „Sotva před měsícem nás venarianský velvyslanec opravdu věrohodně ujišťoval, že tento svět je prostou farmářskou kolonií s malým vesmírným přístavem.<br>
Byl velmi rozhořčený když syndik Mitth’raw’nuruodo vyslovil podezření, že Ulari-Prime je vojenskou základnou…<br>
A Vládnoucí Rodiny Venarianům uvěřili. Teď to vypadá, že by měli změnit názor.“<br>
Lount se zamračil, ale neřekl nic.<br>
Marveen se na něj lehce usmál.<br>
„Bojíte se, že se dostaneme do problémů, protože bychom tu v první řadě vůbec neměli být, že?“<br>
Lount polknul a přikývl. „No, koneckonců jsme dostali rozkaz stáhnout se z venarianského prostoru  po proslovu radního už před celým měsícem. Neudělali jme to. Odhalením těchto dat…“<br>
Kapitán ho zarazil mávnutím ruky.<br>
„To se Vás netýká,“ řekl mírně. „Nebylo na Vás učinit toto rozhodnutí. Kromě toho, Vládnoucí Rodiny by měli být spíš vděčné za náš objev, než rozhořčené, že jsme neuposlechli rozkaz.“ Na okamžik se odmlčel.<br>
„Venariané naši sondu zatím neobjevili, předpokládám?“<br>
Lount se ušklíbnul. „Nemají nejmenší tušení, že tam nějaká je.“<br>
Marveen přikývnul. „Výborně. Ať to tak i zůstane.“<br>
„Mám kontaktovat nejvyšší velení?“ zeptal se Lount.<br>
„Ne, syndik to nejdřív bude chtít vidět.“<br>

<p>
<center>
* * *<br>
</center>
</p>

Marveen vstoupil do syndikových osobních komnat.<br>
V poslední době sem chodil často a překvapilo ho, když neviděl svého velitele-jako obvykle-studujícího nějaká umělecká díla, nýbrž stojícího u průzoru a pozorujícího hvězdy.<br>
Thrawn se neotočil.<br>
Marveen přistoupil k syndikovi a zastavil se za ním.<br>
„Obdrželi jsme zajímavá fakta z naší ularijské sondy.“ Řekl s náznakem uspokojení v hlase.<br>
Velitel jen pozvedl obočí.<br>
„Hádám, že venarianský velvyslanec neřekl Rodinám celou pravdu,že?“ Zeptal se Thrawn pobaveně.<br>
Otočil se a vzal si od Marveena datapad.<br>
„Chápu správně, že jste zatím neinformoval nejvyšší velení, kapitáne?“<br>
Marveen zavrtěl hlavou. „Ne. Chtěl jsem Vám to nejdřív ukázat.“<br>
Thrawn přikývl a začal se velmi pozorně probírat daty.<br>
Když skončil, položil datapad na stůl a znovu si stoupl k průzoru.<br>
Marveen pozoroval jak syndik hledí na hvězdy, očividně ztracený v myšlenkách.<br>
Obdivoval svého velitele. Marveen samotný nebyl velmi starý na kapitána, a přece Thrawn byl zhruba v jeho věku-až příliš mladý v očích některých vojenských vůdců.<br>
Jeho přesná, někdy nemilosrdná inteligence nepřinesla syndikovi jen vyznamenání a pocty, ale také závist a nevraživost. A to že odmítal ustoupit jen prohlubovalo tento přístup k němu.<br>
Kapitán čekal několik minut, ale Thrawn setrvával v mlčení.<br>
„Pane? Mám informovat nejvyšší velení?“<br>
Syndikova tvář ztvrdla.<br>
„A co čekáte že udělají, kapitáne?“<br>
„No, připraví se…“<br>
„Na co, kapitáne? Povězte mi.“<br>
Marveen neodpověděl.<br>
Thrawn se otočil zpátky k němu.<br>
„Pak dovolte abych to řekl já vám. Abych byl úplně upřímný, myslím, že už také vědí, že Venariané něco chystají. Vládnoucí Rodiny patrně nevědí kdy zaútočí, ale to, že tak učiní vědí. Tím jsem si jistý.<br>
S daty, která jste mi přinesl máme důkaz, že zahájí svůj útok brzy a od této chvíle taky víme odkud zahájí své tažení-právě z této drahocenné „farmářské kolonie“ Ulari-Prime.<br>
Ale neznáme jejich cíl. Může to být kdekoliv a cokoliv.<br>
Tak na co by se měly Vládnoucí Rodiny připravit? Jak by mohly, když ani není známo kde nepřítel zaútočí nejdřív?“<br>
Marveen zaváhal. „Já vím, ale… Pane, nic jiného nám nezbývá. Musíme informovat nejvyšší velení a doufat, že učiní správné rozhodnutí.“<br>
Thrawn se chabě usmál.<br>
„Jaké rozhodnutí? Vždyť víte, že neudělají nic, kromě toho, že budou čekat dokud Venariané nezaútočí.“<br>
Povzdechl si s bolestným výrazem ve tváři.<br>
„Z jejich pohledu tady není co rozhodovat.“<br>
„Jediné, co může zabránit Venarianům v útoku je, zaútočit na ně první a to je pro Rodiny absolutně mimo diskusi.“<br>
Marveen chtěl něco říct, ale Thrawn ho zarazil.<br>
„Rodiny budou reagovat, nikoliv jednat-jako vždycky. Tím dají nepříteli hned dvě možnosti.<br>
Vidím jak se to děje vždycky znovu a znovu.<br>
Nepřítel buď zaútočí na nějaký nechráněný svět: masakr výhradně civilních obětí bude naprostý, morálka upadne a flotila se bude muset rozdělit aby chránila ostatní světy.<br>
A výsledkem bude, že nepřítel bude moct udeřit plnou silou.<br>
Nebo nepřítel napadne a zničí důležitou vojenskou základnu, zařízení, cokoliv a tím srazí svého oponenta-nás- na kolena, což je z jistého úhlu pohledu mnohem horší než prostý masakr.<br>
Protože než vrátíte úder musíte se nejdřív znova postavit na nohy.<br>
Nepřítel v každém případě získá  nedocenitelnou výhodu, protože nyní může počkat na reakci svého protivníka nebo mu v jakékoliv reakci rovnou zabránit.“<br>
Marveen pomalu přikývnul. „Já to chápu, pane. Opravdu. Taky jsem to už zažil.<br>
Ale rozhodně bych navrhoval, abychom se tentokrát drželi zpátky. Rodiny Vás pozorně sledují, jak jste si jistě všimnul.“<br>
Thrawn si odfrknul. „Až moc dobře…“<br>
„Podívejte,“ pokračoval Marveen, „Nevím jak zareagují pokud znovu zaútočíte bez jejich vědomí. Jistě, hodnost syndika Vám dává právo na jistá rozhodnutí-a ne malá.<br>
Ale zdá se, že Rodiny netrpělivě čekají na příležitost k…aby…“<br>
Bezmocně se odmlčel.<br>
Thrawn se hořce usmál. „…aby se mě zbavili, já vím. Ale pokud bych se teď držel zpátky jen bych jim ukázal, že se nechám zastrašit, a to nenechám. Ale nejde o mně.“<br>
Hlas mu zvážněl.<br>
„Rodiny věří, že protivník dokáže své nepřátelské úmysly tím, že rozpoutá válku. Raději obětují tisíce nevinných než aby zabránili tomuto fatálnímu prvnímu úderu.<br>
S tím se nedokážu smířit. Bez ohledu na cenu.<br>
Vládnoucí rodiny si cení starých tradic víc než životů svých vlastních lidí.<br>
Ale pokud ty životy mohou být zachráněny napadením nepřítele, který s největší pravděpodobností sám brzy zaútočí, pak já přijmu riziko zneuctění a trestu.<br>
Možná je preventivní úder špatný, ale nechat nepřítele zaútočit ačkoliv víte, že to udělá je horší.<br>
A co je na tomhle případě ještě horší, je to, že Venariané pravděpodobně odloží své útočné plány stranou pokud my udeříme první. Spoléhají se, že budou mít výhodu náskoku, jakmile ta padne pořádně se rozmyslí než by pokračovali ve svém tažení.<br>
Pochopte, to je jen další důvod proč nežádat od Rodin svolení-které nikdy nedostaneme.“<br>
Několik minut žádný z nich nepromluvil.<br>
Nakonec kapitán udělal krok k Thrawnovi.<br>
„Takže jste se už rozhodl. Vaše logika mi dává smysl, ale přál bych si abyste to uvážil.“<br>
Thrawn smutně zavrtěl hlavou.<br>
„To neudělám a Vy to víte. Mě zbývá jediné. Je to extrémní, připouštím.<br>
Ale jestli zaútočit první je proti všemu v co Rodiny věří pak nechat Venariany nyní udeřit první je proti všemu v co já věřím.“<br>
Marveen přikývl. „Takže chcete abych zadržel tu zprávu?“<br>
„Ano a ne.“<br>
Kapitán se zamračil Co mělo tohle znamenat?<br>
„No,“ vysvětloval Thrawn, „chci abyste ji zadržel na …hm,…pět hodin. To by mělo stačit.“<br>
Marveen se nepřestával mračit.<br>
„Nejsou hloupí, kapitáne,“ pokračoval Thrawn, „dojde jim co mám v plánu. Samotný fakt, že jsem tady navzdory jejich rozkazům, jim to poví.“<br>
Marveen konečně pochopil. Dokonce se dokázal usmát.<br>
„Zdržíte je aby nemohli zasáhnout do našeho útoku. Osobně na to dohlédnu, pane.“<br>
Thrawn souhlasně přikývl „Výborně, kapitáne. Děkuji Vám. Teď, kdybyste se ke mně mohl připojit za, řekněme, dvě hodiny. Musíme naplánovat bitvu a tuhle nechci ztratit.“<br>

<p>
<center>
* * *<br>
</center>
</p>

O tři hodiny později Marveen zasalutoval a opustil Thrawnův pokoj.<br>
Musel toho spoustu připravit. Snažil se zaneprázdnit natolik aby zapomněl na myšlenku, která se mu vpálila do mozku od chvíle, kdy věděl, že flotila zaútočí.<br>
Moc se mu to nedařilo.<br>
Chtěl přesvědčit sám sebe, že syndik ví co dělá, ale fakt, že Thrawn opravdu ví, byl ohromující. Záměrně vykročil na cestu ke svému vlastnímu pádu. Vládnoucí Rodiny mu to tentokrát jen tak nedarují, tím si byl Marveen jistý.<br>
Zbaví ho hodnosti nebo ještě něco mnohem horšího.<br>
Marveen zavrtěl hlavou. Na všechno bylo pozdě. Bylo to syndikovo rozhodnutí. A nebylo už cesty zpátky. Za pár hodin odstartují svůj útok a venarianská hrozba přestane existovat.<br>
Ano, na tohle by měl myslet. Ne na pád svého velitele-možná budou Vládnoucí Rodiny shovívavé, když uváží Thrawnovo vítězství-pád Venarianů; to byl jeho cíl.<br>

<p>
<center>
* * *<br>
</center>
</p>

O téměř třicet hodin později Marveen dokončil kontrolu bojových údajů se svým prvním důstojníkem. S Thrawnem je už probral.<br>
Venariané byli naprosto překvapeni, což byla výhoda, která smazala jejich početní převahu. Za pár hodin bylo po všem; Thrawnova flotila zničila jejich bitevní lodě stejně jako pozemní instalace, načež se venarianské velení nejen vzdalo, ale také odhalilo všechny venarianské útočné plány-přesně jak Thrawn předpokládal.<br>
Marveen se usmál. Opravdu dokonalé vítězství. Tato poměrně malá bitva zachránila jak životy tak materiál. Bylo mu jasné, že Vládnoucí Rodiny nebudou nadšené jejich počínáním, ale když vezmou v úvahu toto vítězství jistě proti nim nijak drasticky nezasáhnout, nebo ano?<br>
Měl velmi dobrou náladu a přistihl se jak si prozpěvuje romantickou melodii, když na něj důstojník obsluhující senzory zavolal.<br>
„Pane, máme nový signál.“<br>
Marveen se lehce zamračil a otočil se k němu.<br>
„Nepřátelský?“ zeptal se.<br>
„Ne, pane. Je to jeden z našich raketoplánů. Míří k nám a dostane se sem asi za dvacet minut.“<br>
„Lounte,“ zavolal Marveen na spojovacího důstojníka, „Zavolejte je.“<br>
Slyšel Lounta mluvit do mikrofonu. Mladý důstojník dostal odpověď, přikývnul a vypnul vysílač.<br>
„Jsou z nejvyššího velení, pane. A chtějí na palubu.“<br>
Marveen přikývl. „Děkuji Vám.“<br>
Vyrazil přímo do syndikovy kajuty.<br>

<p>
<center>
* * *<br>
</center>
</p>

„Jistě že je to nejvyšší velení, kapitáne,“ řekl Thrawn velmi bezstarostným hlasem. „Mají docela zpoždění, že?“<br>
Syndik seděl za svým stolem a dělal to co většinou ve svém volném čase-studoval umění.<br>
Ani nevzhlédl když mluvil se svým kapitánem.<br>
„Dnešek je opravdu zasvěcený vítězstvím,“ řekl zasněně. „Nejdřív mému a teď jejich.“<br>
„Co…co tím myslíte, „jejich“? My jsme vyhráli, to ano, ale co vyhráli oni?“<br>
Thrawn ještě jednou přelétl pohledem hologram před sebou a pak ho vypnul.<br>
„No, kapitáne, řekl jste to sám; Že pokud budu jednat nyní, bude to naposledy. Jsou tady aby se o tom ujistili.“<br>
Marveen na něj zíral. Jak mohl říct, že bude obviněn a zůstat při tom tak klidný.<br>
„No tak, kapitáne. Nedívejte se na mě takhle. „bez ohledu na cenu“, vzpomínáte?“<br>
Thrawn dlouhým pohledem oblétl svůj pokoj a vykročil ke dveřím, s Marveenem v patách.<br>
„Pane, kam chcete jít?“ Kapitánův hlas zněj zoufaleji než si přál.<br>
„Do hangáru, samozřejmě. Raketoplán přistane za několik minut. Bylo by nezdvořilé nepřivítat naše hosty.“<br>
„Hosty? Nazýváte je hosty?“ Marveen se zastavil a paží zachytil Thrawna.<br>
„Pane, nemusíme je nechat přistát. Pořád ještě můžeme uletět. Vaše flotila stojí za Vámi, za to Vám ručím. Mohli bychom…“<br>
Thrawn jemně odstrčil Marveenovu paži.<br>
„Kapitáne, prosím. Myslete na své chování. Vaše loajalita ke mně je obdivuhodná, ale znal jsem důsledky svých činů stejně jako Vy. Utéct teď by bylo zbabělé.“<br>
Marveen se nevzdával tak snadno.<br>
„Ale mnozí by Vás následovali, a nejen z flotily…“<br>
„Já vím a to je další důvod proč čelit následkům. Pokud bych uletěl teď zničil bych pravděpodobně víc než bych snad mohl získat.“ Odmlčel se a pohlédl na svého kapitána.<br>
„Jen ještě jednu věc…“<br>
„Ano?“ zeptal se Marveen zoufale.<br>
„Až raketoplán přistane, nestavte se příliš viditelně na mou stranu. Můj pád nemusí být i Vaším. Pamatujte na své povinnosti.“<br>
Marveen se na něj upřeně zahleděl, pak pomalu přikývnul a následoval Thrawna k výtahu, který je přepravil do hangáru.<br>

<p>
<center>
* * *<br>
</center>
</p>

Raketoplán samotný byl docela malý ale velmi vybraný, což činilo důležitost a vysoké postavení jeho pasažérů ještě očividnější.<br>
Dvě řady vojáků stály v přehlídkové formaci před raketoplánem s Thrawnem a Marveenem uprostřed. Zatímco kapitán se stěží pokoušel skrýt svou nervozitu, Thrawn vypadal klidný jako vždycky.<br>
Nakonec se vysunula rampa a návštěvníci scházeli k oběma čekajícím důstojníkům.<br>
Při spatření prvního z nich se Marveenovi zastavilo srdce.<br>
Syndik Gren’uard’oran-pravděpodobně Thrawnův nejzuřivější nepřítel.<br>
Ta trocha naděje, kterou ještě choval Marveena opustila. Jestliže Gren’uard’oran byl tady, pak bylo všechno ztraceno.<br>
Viděl to v syndikově ošklivém úsměvu, když přišel blíž.<br>
Nuardo byl následován dvěma nižšími důstojníky a dvěma elitními vojáky označenými insigniemi nejvyššího velitelství.<br>
„Vítejte na palubě, syndiku.“ Řekl Thrawn neuvěřitelně klidným hlasem a lehce se uklonil hlavou.<br>
Nuardo se jen zle ušklíbl.<br>
Marveen následoval Thrawnova příkladu.<br>
Překvapivě, Nuardo oslovil kapitána.<br>
„Kapitáne Lom’arvee’none, rád vidím, že stále víte jak přivítat hosty.“<br>
Pohnul hlavou směrem k vojákům.<br>
„Děkuji, pane.“  Marveen se zoufale snažil vypadat upřímně.<br>
Nuardo si povzdechl.<br>
„Jak jistě tušíte, kapitáne, neletěli jsme celou cestu až sem jenom abychom si vyměňovali zdvořilé fráze.“<br>
„Ne, pane.“<br>
Marveen zadržel dech.<br>
Nuardo pokračoval.<br>
„Když nejvyšší velení obdrželo Vaši zprávu domnívali se, že by Váš velitel mohl jednat tak jak očividně jednal.<br>
Poslali mě sem abych tomu zabránil nebo abych učinil příslušné kroky pokud přijdu příliš pozdě.<br>
Bohužel, tato situace nyní nastala.“<br>
Teprve pak se Nuardo otočil k Thrawnovi. „Mitth’raw’nuruodo,” řekl vyrovnaným hlasem a záměrně přitom vynechal Thrawnovu hodnost, „jednal jste proti všem našim válečným ustanovením, když jste zahájil nevyprovokovaný útok proti venarianské kolonii Ulari-Prime. Tímto Vás zbavuji velení této flotily. Protože zde zatím není žádná náhrada, převezmu velení já. Budete přiveden zpět na domovský svět a postaven před vojenský soud pro své válečné zločiny.“<br>
Thrawn se ani nepokus hájit. Pouze shlížel na menšího syndika s náznakem antipatie.<br>
Marveen byl jako v transu. Věděl co se stane, ale přímo to od Nuarda slyšet bylo něco úplně jiného. Byl tak ztracený v myšlenkách,že si všimnul skoro příliš pozdě, že syndik už nemluví. Místo toho se díval na něj. Marveenova mysl se tryskem rozběhla. Co to syndik chtěl? Ne, Nuardo po něm snad nemohl chtít aby udělal tohle. Thrawnova žádost aby se nestavěl na jeho stranu mu probleskla myslí a on se přinutil jednat. Pamatuj na své povinnosti, řekl si v duchu. Toužil vysvětlit Thrawnovo rozhodnutí napadnout Venariany, ale věděl, že by to bylo marné. Musel připustit, že Thrawna už nemohlo zachránit nic.<br>
Pokynul Nuardovým vojákům aby vykročili vpřed a otočil se k Thrawnovi. „Jste zatčen. Budete uvězněn dokud nedosáhneme domovského světa.“<br>
Thrawn mu odpověděl téměř neviditelným pochvalným přikývnutím a Marveen přihlížel jak mu vojáci spoutali ruce za zády. „Odveďte ho!“ nařídil vojákům a ti odvlekli svého vězně k výtahu.<br>
Nuardo se spokojeně usmál.<br>
„Velmi dobře, kapitáne. Můžete si ponechat svou pozici. Nemyslím, že je nutné prošetřovat Váš případ.“<br>
„Děkuji Vám, pane.“ Marveen si skoro povzdechl.<br>
„Dobře, jestli byste mohl ukázat mým důstojníkům a mě kajuty pro hosty…“ řekl Nuardo téměř přátelským tónem.<br>
Marveen se zachvěl. „Samozřejmě, pane.“<br>

<p>
<center>
* * *<br>
</center>
</p>

Když ho vlekli dolů do vazby, Thrawn v duchu gratuloval sám sobě, že dokázal odolat pokušení sežehnout Nuarda rovnou na místě kde stál. I bez toho byl v průšvihu.<br>
A dost velkém, vzhledem k tomu, že nejvyšší velení poslalo ze všech lidí právě Nuarda.<br>
Ale nelitoval svého rozhodnutí.<br>
Dokonce se musel usmát. Aspoň se ještě jednou vrátí domů. Nebyl tam už velmi dlouho.<br>
Konečně došli do bezpečnostní zóny. Vojáci otevřeli celu a strčili ho dovnitř.<br>
Jeden z nich mu sundal pouta, zatímco druhý mu připoutal kotníky k řetězu připevněnému ke zdi pod tvrdou postelí. Pak odešli a nechali ho o samotě.<br>
Thrawn zkusil řetěz, ačkoliv věděl, že nepovolí.<br>
Nebyl dost dlouhý aby došel až ke dveřím, ale mohl udělat pár kroků.<br>
Povzdechl si a položil se na postel.<br>
Byla to dlouhá cesta domů.<br>

<br>
<br>
<br>


<br><br>
</font>

<table border=0 width=100%><tr><td width=33% align=left>
</td><td width=34% align=center>
<a href=../iseznam.htm target=_self><IMG SRC=../images/cudly/imp/seznam1.jpg BORDER=0 onMouseOver=sez2() onMouseOut=sez1()  NAME=ii alt="Seznam příběhů"></a>
	</td><td align=right>
<IMG SRC=../images/cudly/imp/konec.jpg BORDER=0 alt="Konec ?">
	</td></tr></table>

</td></tr></table>
</td></tr></table>
</td></tr></table>
</body>
</html>
�