<html>

<head>
<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=windows-1250">
<title>Hvězda smrti</title>
<LINK href="styl.css" rel="stylesheet" type="text/css">
<SCRIPT LANGUAGE=javascript>

function sez1()
	{
		document.ii.src="../images/cudly/imp/seznam1.jpg"
	}
function sez2()
	{
		document.ii.src="../images/cudly/imp/seznam2.jpg"
	}

</SCRIPT>
</head>

<body bgcolor=5e5e5e link="800000" alink="800000" vlink="800000" marginwidth=0 leftmargin=0>


<table border=0 width=95% bgcolor=000000><tr><td>
<table border=0 width=100% bgcolor=cccccc cellspacing=0 cellpadding=0><tr><td width=25 background=../images/imp/okraj1.jpg>
<table border=0 width=100% cellspacing=0 cellpadding=0><tr><td background=../images/imp/okraj1.jpg></td></tr></table>
</td><td background=../images/imp/stranka.jpg height=100%>
<table border=0 width=100% height=100% cellpadding=10><tr><td>

<b><font class=nadpis>Hvězda smrti</font><br>
<br>

<font class=autor>Autor: Gerald Tarrant<br>
Překlad: Sammael</font><br></b>
<br>
<br clear="all">

<hr color="#800000">

<p align=justify>
<font class=text>

Necítil nic. Nic z hrůzy nad zločiny svého mistra, nic z ještě větší hrůzy nad svými vlastními. Jednoduše odpočíval, podivně spokojený, klopýtavě se přibližující k Nicotě. Ještě kousek.<br>
Vzdálené zadunění ho probralo k vědomí, pomalu, zvolna. Otřes. Silný záchvěv bolesti. Jeho zesílený sluch zahltilo tlumené burácení. Příval filtrovaného vzduchu, ztěžklého pachem smrti. <br>
Dýchalo se mu těžce. Pod maskou se zamračil, pak prudce vydechl bolestí. Cítil, jak ho pokládají na studenou kovovou podlahu, cítil prudké nárazy a ozvěny kroků, které ji rozvibrovaly. Jeho vlastní muži. Jeho muži, kteří v jeho službách zasvětili své životy a pro něj šli na smrt, prchali, aniž by věnovali jediný pohled člověku, který kdysi držel jejich životy v hrsti. Tak dlouho. Celý jeho život se mu promítl před očima a on cítil obrovskou prázdnotu, hluboké zoufalství nad tím, kam až to dospělo. <br>
Pohyb. S námahou se snažil zaostřit pohled, ale elektronika selhala, ponechala ho napospas slepotě. Cítil na sobě něčí ruce, držící ho jemně a zoufale zároveň. Ano. Musí promluvit. Chrčivě protlačil vzduch skrze poškozenou elektroniku, skrze zčernalé a zchřadlé plíce, navzdory bolesti. <br>
„Luku... pomoz mi... sundat masku.“ <br>
„Ale to potom zemřeš!“ <br>
Málem se nad naivitou té odpovědi usmál. Ten chlapec se od něj tolik lišil, a přece mu byl tak podobný. Ale jeho vlastní život pomalu vykrvácel nad zkázou toho, zač bojoval. Smrt... pro něj bude skutečně vysvobozením. <br>
„Tomu už teď... nic nezabrání. Chci na tebe alespoň jednou... pohlédnout vlastníma očima.“ <br>
Neslyšel žádnou odpověď, ale cítil, jak se ty ruce pohnuly a uchopily jeho hlavu do svého jemného sevření. Uslyšel zasyčení unikajícího stlačeného vzduchu, jak se spony uvolnily. A potom, světlo. <br>
Zamrkal, na pár vteřin úplně oslepený, zesláblýma očima se snažil proniknout nezřetelné obrysy. Tolik světla. Tolik života. <br>
Ale ne pro něj. <br>
Znovu zaostřil pohled, náhle uviděl obličej kousek nad svým vlastním, mladý obličej. Ne – to nemůže být pravda. Na okamžik opět cítil žár tatooinských sluncí na své tváři, cítil vzduch prosycený písečným prachem, spatřil sám sebe, jak zase běhá ulicemi Mos Espy. Usmál se a vize se pozvolna vytrácela, zanechávajíc po sobě jen tu tvář, tvář jeho syna jako přízračnou podobu toho, čím kdysi býval on. <br>
„Teď jdi, můj synu... Nech mě –“ Poslední slova zadusil záchvat kašle, věděl, že konec je již blízko. V krku se mu zvedala žluč a na jazyku cítil kovovou pachuť krve. Zase o krůček blíž k Nicotě. Teď už ji mohl spatřit, byla jako opar barev a stínů. <br>
Jeho zastřenými myšlenkami pronikl hlas. „Ne! Neopustím tě – musím tě zachránit!“ <br>
V tu chvíli si vzpomněl na Obi-Wana. Přítele, kterým pohrdal a kterého nakonec zabil. Obi-Wana, který se ho ze všech sil snažil zachránit před temnotou, jež pohltila jeho duši. Váhavě vyslal ke svému synovi pramínek myšlenek, hledaje útěchu, nějaký náznak svého vykoupení, a nalezl je ve víru lásky a žalu. Přes závoj bolesti se ještě jednou usmál. <br>
„To už jsi udělal... Luku.“ Vychutnával to jméno na svých rtech. Byla by pyšná, to věděl. Tolik pyšná. <br>
Padmé. <br>
Země se otřásala, kov zvonil o kov. Zachytil slabý závan spálené mechaniky. Už to nebude trvat dlouho. Nicota se rozpínala přímo před ním, kroužila, vábila ho k sobě. O krok blíž. <br>
Vzhlédl, pátraje, aniž by věděl po čem, a spatřil svého syna. Třpyt zadržovaných slz, chvějících se v těch znepokojivě a důvěrně známých očích. Jako hvězdy... <br>
Tehdy si uvědomil, co hledal. Ty hvězdy. Neměnné, věčné. Jak velký kus cesty ušel od chvíle, co ty samé hvězdy poprvé spatřil planout na noční obloze nad Tatooine. A stejné hvězdy, zářící nad Coruscantem. Přece jen ještě existovala naděje. I pro něj. Uviděl Nicotu, pohlédl přes její okraj do propasti pod sebou. Třpytila se jako hvězdy. <br>
„Měl jsi pravdu,“ vydechl, „nemýlil ses ve mně...“ Všichni jste měli pravdu, chtělo se mu říct. Ty a Obi-Wan, Yoda a Qui-Gon a Palpatine. Po celou dobu jste všichni měli pravdu. Ale pouze ten chlapec měl pravdu v samotném závěru. Pokusil se zvednout paži, aby se dotkl toho mladického obličeje, ale už ji necítil. <br>
Jeho syn. A jeho dcera. Ať už byla kdekoliv, doufal, že cítí, že jeho myšlenky jsou s ní. Měl toho tolik, ale všechno zahodil výměnou za prázdné sliby. Snažil se cítit nad tím lítost, ale marně. Dokonce i bolest začínala ustupovat. Už byl tak blízko. <br>
„Pověz své sestře... žes měl pravdu...“ <br>
Už to nedokázal déle snášet. Zhroutil se na palubu, jeho dech se namáhavě ozýval do rachotu explozí a destrukce. A nad tím vším výkřik jeho syna. <br>
„Otče! Nenechám tě tu!“ <br>
Nemohl dýchat. Nemohl se hýbat. Nicota se teď vznášela přímo před jeho očima. Balancoval na samotném okraji. Kapka něčeho vlhkého. Cože to? Slza... <br>
Byl smířený s osudem. Nicota se rozrostla, rozšiřovala, zaplnila jeho zorné pole svou dechberoucí škálou barev. Cítil se uzdravený. Cítil se tak... živý. <br>
Padal... <br>
Do světla. <br>

<br>
<br>
<br>

<table border=0 width=100%><tr><td width=33% align=left>
</td><td width=34% align=center>
<a href=../iseznam.htm target=_self><IMG SRC=../images/cudly/imp/seznam1.jpg BORDER=0 onMouseOver=sez2() onMouseOut=sez1()  NAME=ii alt="Seznam příběhů"></a>
	</td><td align=right>
<IMG SRC=../images/cudly/imp/konec.jpg BORDER=0 alt="Konec">
	</td></tr></table>

</td></tr></table>
</td></tr></table>
</td></tr></table>
</body>
</html>
�