Útěk z Nar Shaadda

Autor: Tahario Helkelimbion

Kapitola 2.

Nar Shaddaa plula prostorem jako gigantický úl, kolem kterého neustále poletovalo množství rozmanitých plavidel. Tento zvláštní obraz se objevil před každým, kdo kdy zavítal do tohoto kouta galaxie.
Výjimkou nebyla ani posádka lodi Natarlia, i když pro ně to nebyl zdaleka první pohled. Kapitán lodi, jen zběžně přehlédl okolí a vydal rozkaz k zadání nového kurzu. Loď se líně vydala směrem k Pašeráckému Měsíci. Po malé chvilce vešel do kokpitu muž ve středních letech, oblečený ve velmi luxusním oděvu a s dokonale upraveným plnovousem. Ladnou chůzí, člověka zvyklého pohybovat se v nejvyšších kruzích, přešel ke kapitánovi. Rozhlédl se ven a promluvil na kapitána: „Všechno jak má být?“
„Ano, ovšem, jen obvyklý provoz.“
Muž pokýval hlavou nad tou odpovědí a dál se díval ven, v ten okamžik nějaká transportní loď skočila do hyperprostoru. Muž dál hleděl na místo, ze kterého bezstarostně odstartovalo neznámé plavidlo svou pouť hyperprostorem. V tváři měl vepsanou směsici údivu a nedůvěry. Takto čitelně vstupovat do hyperprostoru se v tomto koutku paranoidního vesmíru moc často nevidí.
„Co to bylo za loď?“ zeptal se neurčitě.
Po chvilce odpověděl muž u jednoho ze senzorových pultů: „Podle údajů senzorů se jednalo o loď Silver Eagle, jde o loď organizace Paula Teriva.“ Nevěřícně zakroutil hlavou. „Vůbec se nesnažili překrýt její ID.“
„Můžete podle jejího vektoru určit kam měla namířeno?“
„Ano pane, míří na Mon Calamari.“
„Takže Terivova loď, bez krytí ID a ani nemaskuje svůj vektor pro skok?“ broukal si polohlasně. „Paiare! Až přistaneme domluvte prosím schůzku s panem Terivem, určitě se něco děje.“
„Ano pane Antarione“ odpověděl muž stojící u dveří kokpitu.
Antarion se znovu zadíval do nekonečné černoty venku a k dalšímu svému údivu shledal, že podivné chování je dnes asi nakažlivé. Všechny lodě výrazně přidaly na rychlosti jakoby jim všem snad šlo o to kdo se dostane na Nar Shaddaa dřív. Jako v odpověď na jeho nevyřčenou otázku zvolal muž obsluhující senzory: „Asi padesát lodí vyrazilo od Nal Hutta a míří plnou rychlostí k Pašeráckému Měsíci.“
Kapitán rychle vyskočil ze svého křesla a přešel společně s Antarionem k pultu navigačního a senzorového důstojníka.
„Můžete určit ty lodě?“ zeptal se kapitán.
„Ne zcela, mohu říct jen, že to nejsou nákladní lodě a jsou tam některé dost velké na to, aby se mohly pyšnit přízviskem křižník.“
„Pane Sandersi, plný výkon.“ zvolal kapitán. „Dostaňte nás domů, dříve než nám odříznou cestu, ať už to je kdokoli.“
Natarlia přidala na tempu a neustále zrychlovala. Po chvilce už bylo nade všechny pochyby jasné, že svého cíle dosáhnou dříve než jim ta podivná flotila bude mít možnost zkřížit cestu.
„Co má tohle u všech všudy znamenat!?“ procedil mezi zuby Antarion.
Než stačil tuhle myšlenku kdokoli z přítomných obohatit, rozezněl se celím můstkem hlas vycházející z komunikačního zařízení: „Pozor všem lodím v oblasti Nar Shaddaa. Celý systém se uzavírá pro nekontrolovanou vesmírnou dopravu. Každá loď, která odlétá nebo přilétá bude podrobena prohlídce, na základě, které bude rozhodnuto o jejím dalším osudu. Proto zastavte motory a připravte se na prohlídku!“
„No tak to je hodně špatný vtip,“ vyprskl Antarion. „Nemůžou si myslet, že je nechám potloukat se po své lodi!
“To nám naštěstí nehrozí, již nás nemohou dostihnout,“ řekl kapitán.
„V to doufám,“ odpověděl Antarion. „Paiare, tu schůzku domluvte co nejdřív.“

Cesta z Nar Shaddaa na Mon Calamari obvykle trvá něco okolo tří dnů, jak si Torp zjistil z navigačního počítače, proto se pokoušel ukrátit si čekání v centrální místnost. Bohužel většina zábavných her byla spíše určena pro více než jednoho hráče a jednotlivci nenabízely tak kvalitní rozptýlení.
Také proto se často místo her probíral nekonečnými databázemi centrálního počítače a prohlížel si v nich hvězdné mapy a obrázky dalekých, pro něj neznámých světů.
Právě mu na obrazovce byla servírována záplava informací o planetě Caamab, když Torpovu touhu po vzdělání přerušilo několik neodkladných událostí. Celou lodí projela vlna otřesů a v centrální místnosti začala blikat výstražná světla. Zároveň Torp uslyšel bzučení nabíjejícího se generátoru štítu. Všechno tohle bylo jasným signálem nastávajících nepříjemností.
Torp vystartoval do kokpitu, když tam doběhl zastavil se mu dech a srdce bušilo s frekvencí ultrazvukového oscilátoru. Skrze okna kokpitu viděl obrovskou válečnou loď blížící se k němu. Při tom jak sedal do křesla zkontroloval navigační počítač, tem mu sdělil, že je jen kousek, dle galaktických měřítek, od Kesselu. A opravdu, když se podíval zhruba tím směrem, viděl v dálce jasnou záři mlhoviny obalující systém Mawských černých děr. Stručně řečeno byl ještě hodně daleko od svého cíle, a navíc jakoby jeho vyděšení bylo moc malé, přístroje ukazovaly blízkost silného zdroje gravitace, což mu znemožňovalo přejít do hyperprostoru a zároveň zdůvodnilo tuto neplánovanou zastávku.
Při pohledu na senzory si už připadal jako tvor, čekající až šelma provede poslední útok a ukončí jeho životní pouť. Velká loď tam nebyla zdaleka sama. K Torpovu plavidlu právě směřovalo asi deset stíhaček s cílem znemožnit mu jakýkoli pokus o útěk.
Náhle ho opustilo ochromení a strach, nedokázal si tuto reakci vysvětlit, ale při pohledu na obrovskou loď ho již nenapadaly myšlenky na vlastní smrt, právě naopak cítil z ní klid. Při pohledu na bližší informace o tomto kolosu mu to s naprostým uvolněním došlo. Loď totiž nesla jméno Tarlian. Po tomto zjištění konečně poslech svůj vnitřní hlásek, vypnul motory i štíty. Vzápětí utvrdil jeho rozhodnutí zvuk radiového přijímače: „Tady loď Tarlian, vypněte motory, odpojte zbraně a připravte se k nalodění.“
„Rozumím, Tarliane,“ odpověděl Torp.
Za několik minut už lodí otřáslo zachycení do vlečných paprsků. Ještě než jeho loď celá zmizela v hangárové palubě, všiml si jak se v dálce blíží menší loď velice zvláštního tvaru, Torp nemusel být žádný ostřílený vesmírný dobrodruh, aby poznal, že se jedná právě o loď, která přerušila jeho cestu hyperprostorem.

* * *

Uvnitř hangáru vládl čilý ruch. Množství techniků plnilo své úkoly s netečností k přilétající lodi.
Jakmile Torp vysunul vstupní rampu, čekaly u její paty čtyři postavy. Jeden muž byl oblečen do uniformy, jež připomínala oblečení některých pašeráckých kapitánů, které Torp viděl na Nar Shaddaa. Druhý byl muž stojící po pravé straně, mohlo mu být tak kolem čtyřicítky, i když to se dalo jen těžko odhadnout. Prosté oblečení, stávající se z delší bledě béžové tuniky, volných světlých kalhot, vysokých bot a dlouhého hnědého pláště, neprozrazovalo moc z osobnosti svého nositele, ale muž jakoby do svého okolí vyzařoval auru moci a klidu. Další muž, hodně mladý, tak asi v Torpově věku, byl oblečen v lehkém pohodlném oděvu přes, který měl tmavý plášť. Poslední byla mladá dívka lehce podobná na mladíka. Oblečená byla v pohodlné kombinéze se zvláštním pancířem kryjícím tělo a ramena. I přes toto brnění, na první pohled vytvořené přesně na míru, nebo možná právě kvůli němu musel Torp uznat, že je tato dívka velmi krásná. Po pár okamžicích se přistihl, že na ní zírá, čehož si samozřejmě všimla a promluvila k němu s hlasem plným ironie: „Půjdeš ty sem dolů, nebo nás pozveš nahoru?“
Torp se s trhnutím probral a rychle sešel dolů. „Jmenuji se Torp Aleari,“ řekl a snažil se nemyslet na to, jak je červený od hlavy k patě.
První promluvil muž v uniformě: „Těší mě, já jsem kapitán Sarlart, velitel této krásné lodě.“ Při této větě bylo patrné, jak je na svou loď pyšný. „Jak se vám líbilo naše uvítání, myslel jsem, že vás trochu poděsíme, ale vy jste zachoval naprostý klid.“
„No, měl jsem na mále, ale něco mi stále říkalo, že mi nic nehrozí, a když jsem viděl jméno vaší, opravdu krásné lodi, tak jsem ten hlas v sobě poslechl.“
„To je velice zajímavé,“ promluvil starší muž po kapitánově pravici. „Já jsem Karn Hareni, tohle je Erudar Orliani a jeho sestra Niari. Nemáme moc času, je třeba abyste nás neprodleně dopravil na Nar Shaddaa, věci se začínají komplikovat.“
„Samozřejmě můžeme odstartovat prakticky okamžitě,“ odpověděl Torp a zašel zpátky do lodi.
Kapitán podal ruku Karnovi a řekl: „Hodně štěstí, budeme někde tady poblíž, na Nar Shaddaa můžeme být tak do dvanácti hodin.“
„To snad nebude potřeba, ale i tak děkuji.“ řekl Karn a otočil se k dvojčatům. „Naložte bagáž a vyrazíme.“
„Ano, mistře,“ odpověděl Erudar.

* * *

Torp neměl v kokpitu moc práce vzhledem k tomu, že Silver Eagle ještě stále vrněl v letovém modu. Po té co zadal údaje pro výpočet skoku, se rozhlížel po hangárové palubě.
Právě přistávaly stíhačky, které předtím viděl ve vesmíru, technici vždycky pomohli s vyproštěním astromechanického droida a poté odtáhli letouny k výtahům do vnitřních hangárů.
Torpův pohled sklouzl ke třem bednám z plastoceli, jenž spočívaly na dopravním vozíku. K těmto bednám právě přicházela dvojčata, když k nim došli, otočili se na Torpa a Niari mu posunkem naznačila, aby otevřel nákladový prostor. Torp stiskl několik tlačítek a zaslechl zvuk otevírající se rampy. Niari mu pokynula jakoby místo díků, potom přešla k jedné z beden a jakoby byla z papíru ji zvedla a vyrazila směrem ke spuštěné rampě. Torpovi spadla brada, tohle ještě nikdy neviděl, ale to nebylo nic oproti tomu co předvedl Erudar. Vztáhl směrem k zbylým bednám obě ruce a aniž by se jich dotkl, obě bedny se zachvěly a začaly levitovat, poté poslouchaly každý pohyb Erudarových paží a vydaly se směrem k nákladovému prostoru. Torp údivem zapomněl dýchat.
„Zase se předvádějí.“ zazněl za Torpem hlas Karna Hareniho a vrátil Torpovu tělu chuť dýchat dál.
„Co prosím?“ zeptal se Torp a ani se nesnažil skrýt svůj údiv.
Karn jenom ukázal směrem k divadlu, které předváděla dvojčata: „Jen říkám, že se zase předvádějí, to dělají vždycky, když je pozoruje někdo, kdo nemá představu o moci Síly.“
„Síla? Vy jste Jediové?“
„Ano, já jsem mistr Karn Hareni, ale říkej mi jenom Karne, já si na tituly moc nepotrpím, jen Erudar mi neustále říká mistře a snaží se mě tím naštvat,“ věnoval Torpovi úsměv. „Jinak, ti venku jsou novopečení rytíři Jedi, ale proboha tě prosím, také jim říkej jen jejich jmény, protože jinak s nimi nevydržíme.“
„Dobře Karne, můžeme vyrazit okamžitě, jakmile budete připraveni. Co jste myslel tím, že se věci začínají komplikovat?“
„Nar Shaddaa je právě blokována Huttskou flotilou.“
„Cože? To je ovšem špatná zpráva. Ale vy jste Jediové. Myslím, že neexistuje nic, co by jste nezvládli.“
Karn se pobaveně usmál: „Je velice zajímavé, jak lidé přeceňují naše schopnosti, i když při našem podniku se nám budou hodit. Ale v úkolu dostat se na Nar Shaddaa nám bude snad stačit jenom trocha kamufláže.
Podle dohody by tvůj počítač měl obsahovat jedno velice specifické krytí ID, které použijeme k tomu, abychom vypadali jako nezávislá pašerácká skupina, letící na Nar Shaddaa uzavřít obchod.“
„V tomhle oblečení?“ zeptal se Torp s úšklebkem na rtech.
„Samozřejmě máme s sebou převleky,“ ujistil ho Karn.
„Ale než odletíme, chtěl bych s tebou projednat něco jiného. Byl jsem na můstku, když jsi sem dorazil a chtěl bych se tě zeptat na podobnou věc jako kapitán.
Co tě opravdu přimělo vypnout motory a zbraňové systémy?“
„Měl jsem takový pocit, že mi nehrozí žádné nebezpečí, i když jsem ten pocit poslechl, až když jsem zjistil jméno té lodi.“
„Měl jsi podobné zážitky už dříve?“
„Jaké zážitky?“
„No, kdy ti tvoje pocity pomohly vyřešit nějakou nebezpečnou situaci.“
„Abych pravdu řekl, tak se mi něco podobného stalo před týdnem a asi mi to zachránilo život.“
„Velmi zajímavé, kdyby jsi měl opět nějaký ten tvůj pocit, tak mi to prosím řekni, ano?“
„Proč? Je to důležité?“
„Možná, ale nakládka už je hotova a tak bychom mohli vyrazit. Popovídáme si o tom někdy jindy. Jo ještě něco, před dvojčaty o tom ani slovo.“

* * *

Soukromý salonek v podniku jménem Hvězda Naděje byl příjemně útulný. Alespoň Paul Terivo se zde cítil velice dobře. Usrkl něco nápoje ze svého poháru a usmál se na svého dávného přítele. Harry Antarion byl v jeho očích stále tím stejným bláznivým člověkem, se kterým kdysi začínal svou „obchodní„ kariéru, i když oba dnes podnikali v trošku jiných odvětvích, byl stále někým na koho se mohl spolehnout.
„Takže o čem jsi se mnou chtěl mluvit?“
Antarion ukázal gestem neurčitě nad sebe: „O tomhle něco náhodou nevíš, že ne?“
„No asi ano, i když takový vývoj situace jsem nečekal ani já.“
„Takže?“
„No brzo budeš pozvaný stejně jako já na setkání vůdců těch nejdůležitějších organizací. Nevím přesně co se tam bude projednávat, ale asi to bude něco hodně důležitého, když jim to stojí za tohle všechno.“
„A jak jsi se o tom dozvěděl, i když připouštím, že asi nechci vědět podrobnosti.“
Terivo se usmál: „Moje vlastní výzvědná síť má lidi všude.“
„I u mne?“ vyprskl část svého nápoje Antarion.
„Ne, u tebe ne, přece nebudu špehovat svého přítele,“ odpověděl Terivo a lišácky se na svého společníka usmál. „I když neřekl bych ti právě tohle, kdybych u tebe někoho měl, ale nechtěl bych, abys o tom věděl.“
Antarion se na něj zamračil: „No tak to necháme. Původně jsem se s tebou chtěl setkat z jiného důvodu. Proč se tvoje lodě chovají jako na výletě někde v systémech jádra?“
„Aha, ty jsi potkal Silver Eagle, že?“
„Přesně tak.“
„U jejího kormidla je jen nezkušený pilot, tímto letem získává své první zkušenosti s lety mezi hvězdami. Silver Eagle letěl na Mon Calamari za jedním obchodem, který je součástí mých legálních aktivit.“ Na tváři se Terivovi usadil naprosto nevinný úsměv.

* * *

Loď Silver Eagle, maskovaná teď jako loď Meridan, vystoupila z hyperprostoru a před ní se objevil naprosto neskutečný obraz. Jindy chaotický a neuspořádaný provoz v okolí Nar Shaddaa byl ten tam. Celé scenérii vévodilo množství velkých válečných lodí, u některých se shlukovalo několik nákladních lodí, aby přetrpěly povinnost prohlídky svých nákladů.
Torp u kormidla navedl stroj na kurz k planetoidu, v duchu se pomodlil za kvalitu jejich falešného krytí a za kvalitu převleků tří pasažérů, které měl na palubě. Za zády se mu se zasyčením otevřely dveře a do kokpitu vešel Karn oblečený v ošoupané uniformě vyřazené tak někdy před dvěma sty lety, hrál roli kapitána. Při vzpomínce na oblečení dvojčat se Torp neubránil úsměvu. Oba vypadali jako údržbáři z hodně zapadlé dílny někde na okraji galaxie. Dvojčata ho během cesty nepřestávala udivovat, i když na první pohled spolu mluvili jen tehdy, když se chtěli pohádat, ale bylo v nich něco, co není na první pohled vidět. Byli jakoby spojeni něčím zvláštním. Přestože byli každý na jiné straně lodi, věděli přesně o všem co ten druhý právě dělá.
„Lodi Meridan, tady je křižník Rancor, posíláme vám vektor pro přiblížení k Nar Shaddaa, přesně dodržujte instrukce a po přistáni v našem doku se podrobíte prohlídce. Jakýkoli pokus o neuposlechnutí našich instrukcí bude znamenat vaši brzkou smrt!“ zazněl cizí hlas v reproduktoru vysílačky. Torp aktualizoval navigační počítač přesně podle informací, které obdržel a s lodí trochu pozměnil kurz k Rancoru. Od něj, jako by chtěla podtrhnout závažnost své poslední věty, jim v ústrety vystartovala skupinka stíhaček.
Karn se pohodlně posadil v křesle a otočil se na Torpa: „Myslím, že máme trochu času na to abychom si spolu zase promluvili.“
Torp přikývl a v duchu se sám sebe zeptal, jak tento muž může zachovávat takový klid, v situaci jako je tahle.
„Jestli si vzpomínáš mluvili jsme o tvém vnitřním hlasu. Kdy poprvé jsi se ho slyšel?“
Torp zapátral v paměti a odpověděl: „Byl se mnou snad odjakživa. Jen je někdy silnější a jindy slabší.“
„A posloucháš ho vždy?“
„To záleží na jeho síle. Před týdnem byl tak silný, že se mu nedalo odporovat a to mi zachránilo život, ale když jste mě zastavovali u Kesselu, tak jsem ho poslechl daleko později, až jsem si ověřil to, co mi našeptává.“
Karn se na něj zahleděl způsobem, který u něj Torp ještě neviděl: „Jak moc lpíš na kariéře pašeráka?“
Torpa ten pohled a ta otázka vyvedla trochu z míry: „Proč?“
„Až to tady skončí, tak by jsi mohl se mnou na jeden malý výlet, pokud ovšem budeš chtít.“
„Na jaký výlet?“
Karn se podíval na loď, ke které se blížili a řekl: „No budeme v našem rozhovoru pokračovat někdy jindy, právě teď začíná naše malé divadélko.“

* * *

Loď Meridan dosedla za vydatné podpory vlečných paprsků na podlahu dokové paluby. Když se Torp podíval ven, tak měl problém uvěřit, kde je. Všude byl nepořádek, nejrůznější části letounů se válely na hromadách, u stěn na podlaze se povalovalo množství menších předmětů a celý interiér vypadal jako nějaká dlouho nepoužívaná skládka a potřeboval by údržbu, už jen z bezpečnostních důvodů. Torp si v duchu přál, aby je nenutili vyjít ven, neměl chuť riskovat nakažení nějakou exotickou infekční chorobou.
Na druhé straně paluby se zvedl oblak prachu od startující nákladní lodi, která zřejmě už měla po prohlídce a pouštěli ji dál. Z tohoto oblaku vystoupili tři postavy a mířili k Meridanu.
V čele šel postarší muž v odřené uniformě a za ním dva mladší v oblecích techniků. Na všech třech bylo vidět, že je úkol jim svěřený vůbec nebaví, a že kdyby to záleželo na nich, prostě by všechny ty nákladní lodě zničili a dali si pauzu. Torp nechával loď v letovém modu a pohodlně se usadil v pilotním křesle. Teď byla řada na Jediích, aby sehráli svou část divadla.

* * *

Erudar čekal na hosty u rampy a uvedl je do centrální místnosti kde čekali Karn a Niari a o něčem diskutovali. Jakmile si všimli příchozích skončili. Karn přešel k návštěvníkům a staršímu muži podal ruku: „Buďte vítání na Meridanu, celá loď je vám k dispozici. Doufám, že svou prohlídku provedete rychle, dost totiž spěcháme.“
Starší muž se na něj podíval s opovržením v tváři a promluvil ke svým společníkům: „Ty jdi prohlédnout ubikace a ty prohlédni strojovnu a kokpit, ohlaste se když něco najdete.“ Technici jen přikývli a odešli každý za svými úkoly. Karn pokynul Erudarovi a Niari, ti se na sebe podívali a pak vyrazili za cizinci.
Když odešli, starší muž se podíval na Karna: „No a my se podíváme na váš nákladový prostor.“
„Samozřejmě tudy.“ Karn ukázal do jedné z chodeb.
„Jaký je cíl vaší cesty?“
„Máme na Nar Shaddaa jistý obchod.“
„Aha, takže obchod a to jste ho jako nemohli vyřešit jinde, když je Nar Shaddaa v tomto stavu?“
„Je snad jedno, jestli my pojedeme k nim nebo oni k nám, stejně přes tu vaši blokádu musí někdo z nás projít.“
„No to je asi fakt,“ pokýval hlavou muž.
„Zvláštní, nemáme vaše ID v počítači, a naši technici si myslí, že je falešný. Co vy na to?“
„Co jako? Už jste viděl pašeráka s oficiálním ID?“
„No to asi ne, ale abych pravdu řekl, vy mi nepřipadáte jako pašeráci.“
Jeho ruka se pomalu přesouvala k vysílačce. „Spíš mi připadáte, že se tu snažíte hrát malé divadlo a moc vám to nejde.“
Karn si pohybu ruky všiml a trochu přivřel oči. Ruka se okamžitě zastavila a muž se zatřásl. Jeho pohled směřoval kamsi za Karna.
„Vše je tady v naprostém pořádku.“
„Vše je tady v naprostém pořádku,“ opakoval muž zastřeným hlasem.
„Nic podezřelého jsi během prohlídky nenašel.“
„Nic podezřelého jsem během prohlídky nenašel.“
„A teď zavolej ty svoje pomocníky, opusťte loď a nechte nás pokračovat.“
„A teď zavolám své pomocníky, opustíme loď a necháme vás pokračovat.“
Muž zamrkal jakoby se probouzel ze snu, vzal vysílačku a řekl: „Všechno je tady v pořádku, končíme. Sejdeme se venku.“
Aniž by čekal na odpověď se otočil a vyšel směrem k východu z lodi.

* * *

Hvězdný destruktor třídy Pretorián je už na první pohled impozantní plavidlo, se kterým by se do křížku pouštěl jen málokdo. Přes kilometr dlouhá a asi pět set metrů široká loď. Tvar hrotu kopí připomínal své předchůdce z dob občanské války, někdy před dvěma sty lety. Byla to velice oblíbená loď Imperiální Flotily, a proto se dala vidět snad všude kde mělo Impérium své državy. Ovšem místo, ve kterém se nacházel zrovna tento, pojmenovaný Flaming Claw, bylo podezřelé.
Plul právě uprostřed Huttského prostoru asi pět světelných let od domovského světa Huttů Nal Hutta.
Z obrovského otvoru hangárové paluby, umístěného ve spodní části lodi vylétl raketoplán, roztáhl křídla jako gigantický pták a zamířil pryč od Flaming Clawu.
O několik okamžiků později prudce vyrazil vstříc vzdálené hvězdě někde před ním.