Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 9.

„Jedna minuta do normálního prostoru,“ hlásil důstojník u navigační stanice.
„Rozumím,“ řekl viceadmirál Ziga a vstal z velitelského křesla na můstku fregaty Valiance. „Všechny paluby, hlášení.“
„Paluby jsou připraveny,“ řekl kapitán Drag a Ziga cítil, jak se mu jeho oči vpalují do zad.
„Chceš mi něco říct?“ zeptal se.
Jeho starý přítel pokrčil rameny. „Jen mě napadlo, jestli je opravdu moudré dovolit Murdockovi, aby se účastnil výsadku.“
Ziga se zhluboka nadechl. Tuhle otázku slýchal poslední dobou často. „Já mu věřím.“
„A já věřím tobě, Stevene,“ řekl Drag. „Jen se mi to nelíbí.“
„Už několikrát prokázal, že je na naší straně,“ připomněl mu Ziga. „A myslím, že teď už nemá cenu se o tom bavit.“
S mírným škubnutím loď vyskočila z hyperprostoru. Před ní se zformovala skupina pěti corellianských dělových lodí a deseti útočných raketoplánů třídy Gamma z jednotky Atlas, kolem kterých letěly čtyři stíhací letky a tucet transportérů Hnutí odporu. Bočním průzorem byla vidět sesterská fregata Enterprise.
A několik tisíc kilometrů před nimi se vznášel obrovský asteroid, ve kterém měly být drženy dvě válečné lodě a několik tisíc vězňů.
A nad ním, jako dva obří strážci, byly dva hvězdné destruktory.
Ziga polohlasně zasyčel. Nebuchadnezzar a zbytek jeho úderné skupiny zůstal v Pulvikově rozsedlině, protože účelem mise bylo dostat výsadek bezpečně do základny a zpět. To hlavně znamená ochránit je před stíhačkami. Doprovodné fregaty a dělové lodě jsou účinné proti stíhačům a dost rychlé, aby pro ně hvězdný destruktor nepředstavoval přímé ohrožení. I přes to v Zigovi pohled na dva destruktory stojící proti jeho malé skupince vyvolával jistý pocit úzkosti.
„Motory na plný výkon,“ nařídil. „Musíme vytvořit perimetr. Ať se všechny lodě co nejdříve dostanou mezi naše raketoplány a ty dva destruktory.“

Matt Lavron prudce stočil Alici doleva a koutkem oka sledoval, jak se mistr Koor v sedadle kopilota zavrtěl. Vesmírné bitvy asi nebyly jeho parketou.
„Na Aquimosu jsem během několika dnů přišel o tři lodě,“ řekl Ash Koor, jako by četl jeho myšlenky… možná, že četl. „Z toho dvě jsem řídil osobně.“
„Teď naštěstí řídím já,“ řekl Matt. „Tak se pohodlně usaďte a sledujte, jak se to má dělat.“
Z reproduktoru se ozval hlas viceadmirála Zigy: „Dostáváte nějaké informace od senzorů?“
„Štít i obranné systémy nepřátelské základny jsou stále funkční,“ ozvala se plukovník Kasan Moor.
„Moji stormtroopeři by měli zahájit akci každou chvíli,“ řekl kapitán Murdock z raketoplánu Atlas 1.
„Pokud je Slavikovi lidé neodhalili a nezlikvidovali,“ zabručela Laura Cruise z Flare. „V tom případě je dost možný, že na nás uvnitř čeká uvítací výbor.“
„Moje sestra říkávala: Nebreč, dokud ses nespálil,“ řekl Matt.
„A já odtud nehodlám odejít, aniž bych si na něco nevystřelil,“ ozval se Killian z YT-2400 transportu Space Eagle.
„Senzory zaznamenávají nové objekty…,“ promluvil po chvíli pilot jednoho z E-wingů. „Dvě eskadry stíhaček TIE startující z toho bližšího destruktoru.“
„Všechny E-wingy a A-wingy jim poletí vstříc,“ rozkázal viceadmirál Ziga. „X-wingy zůstanou co nejblíže u raketoplánů.“
„A co my?“ nadhodila Laura.
„Pomozte vytvořit perimetr. Jakmile se raketoplány dostanou dovnitř, poletíte za nimi.“
„Pokud se dostanou dovnitř.“
Ziga její poznámku ignoroval. „Podařilo se vám zjistit něco víc o těch hvězdných destruktorech?“
„Tady Banshee 8,“ ozval se nový hlas. „Ten bližší je třída Imperial II, scannery ho identifikovaly jako Montauk. Ten druhý je zatím moc daleko pro přesnou identifikaci.“
„Montauk!“ sykla Laura. „To je Slavikova vlajková loď!“
„Na tom teď nezáleží,“ připomněl ji Matt. „Máme svůj úkol.“
„Já ti přece řekla, že neudělám žádnou blbost, která by nás ohrozila,“ řekla Laura poněkud dotčeně. „To mi nevěříš?“
„Ale věřím,“ připustil Matt.
Na další řeči už nebyl čas. Veřejný kanál se zaplnil hovory novorepublikových pilotů. E- a A-wingy se střetly s první vlnou stíhaček TIE.
Bitva začala.

* * *

Admirál Slavik se ve svém velitelském křesle napřímil. „Co to při Síle dělají?!“
Novorepublikové velké lodě se s částí svých stíhaček vydaly vstříc Slavikovým TIE Fighterům, zatímco raketoplány a zbytek stíhačů letěl dál směrem ke stanici.
„Zdá se, že chtějí za každou cenu ochránit raketoplány,“ poznamenala Oxanna.
Slavik zavrtěl hlavou. Tohle je divné. „Damokles předpověděl, že by sem měli vyslat mnohem větší jednotku. Jsou tu opravdu jen ty lodě, které vidíme?“
Senzorový důstojník přelétl zrakem displeje. „Ano, admirále, dvě Nebulon-B fregaty, pět dělových lodí… moment… ano. A na kraji systému je skupinka nějakých malých plavidel. Zřejmě průzkumné lodě, které hlásí průběh bitvy na jejich základnu.“
„Tímhle ale přece nezničí základnu ukrytou v asteroidu!“ vyhrkl Slavik.
„Možná, že ten váš stroj se mýlil,“ ozval se za ním velitel Gul a Slavik nadskočil. Jak to ten chlap dělá, že se ke každému nepozorovaně přikrade? „Nová republika nebude vždycky skákat tak, jak on píská,“ pokračoval Gul. „Nezapomeňte, že se chtějí dostat dovnitř, aby osvobodili své vězně. Jsou to slaboši.“
„Já bych se na jejich místě také snažil osvobodit své lidi,“ upozornil ho Slavik. „Ale s deseti raketoplány a dvěmi letkami X-wingů se přes štíty nedostanou a obranné baterie základny je zmasakrují.“
„Vyšlete třetí a čtvrtou letku,“ nařídila Oxanna po chvíli.
Slavik se podíval průzorem ven a poté na taktický displej. Jejich první dvě letky byly zredukovány na polovinu.
Otočil se ke komunikační stanici. „Nařiďte Equinoxu, ať se přesune do sektoru 3-4-0 a vyšle své stíhací letky. Pokud je donutíme, aby rozdělili svou obranu…“
„Štíty základny Requiem se hroutí!“ vyhrkl senzorový důstojník.
„Cože?! Jak?“ ptal se Slavik. Náhle z toho měl velmi špatný pocit.
„Nevím,“ řekl nervózně důstojník. „Základna neutrpěla žádný vnější zásah.“
„Musela to být sabotáž zevnitř,“ nadhodila Oxanna.
„Okamžitě mě spojte se základnou,“ nařídil Slavik.
„Právě vypadly i obranné laserové baterie základny,“ řekl senzorový důstojník poněkud klidnějším tónem, ačkoliv šlo o dost možná větší katastrofu.
Slavik se chtěl zeptat jak, ale to už se na zádi můstku zformoval hologram plukovníka Rasquota.
Slavik vstal a přistoupil k němu. „Plukovníku…“
„Sabotovali několik hlavních systémů!“ křičel Rasquot. „Téměř najednou. Máme hlášení o střelbě v hangáru 4. Snažím se vyslat…“ hologram se náhle zavlnil a přerušil.
„Co se stalo?“ dotazoval se Slavik.
„Hlavní vychylovací přijímač základny byl zřejmě zničen,“ odpověděl komunikační důstojník.
Slavik se podíval průzorem na okolní bitvu, potom se otočil na postaršího muže stojícího u bočního průzoru. „Plukovníku, ať se vaši vojáci okamžitě nalodí do výsadkových transportérů. Musíme vyslat do základny posily.“
„Ano, admirále,“ přitakal plukovník a jal se plnit rozkazy.
Slavik se zahleděl ven bočním průzorem na druhý hvězdný destruktor na jejich levoboku. „A nařiďte Equinoxu, ať vyšle také své výsadkové lodě,“ zavrtěl hlavou. „V základně bude horko.“

* * *

„Stanice Requiem vypouští stíhačky!“
Trish Bryla se se svým X-wingem přiblížila k jednomu z Gamma transportů. „Jen klid, Atlas 6, budeme vás krýt.“
„A kdo bude krýt vás?“
Trish se podívala na taktický displej. K jejich pozici se začaly přibližovat tři červené tečky. „Dvanáctko?“
„Jsem hned za tebou, Orca 11,“ ozval se Keelenův hlas.
„Mám tři kontakty mířící k nám. Vidíš svým bystrým zrakem něco?“
„Mé oči sice září, ale co se týče jejich telemetrických…“
„Zapomeň na to. Už to tu mám.“ Na obrazovce se jí objevily rozbory ze scannerů. Jedna ze stíhaček byl T-wing a zbylé dvě byly TIE Interceptory.
„Chcete snad s něčím pomoci?“ ozval se hlas jednoho pilota z eskadry Siy´Omnat, který doprovázel vedlejší transport.
„Starejte se o sebe,“ odbyla ho Trish. Nastavila lasery, aby pálily ze všech čtyř hlavní najednou a zaměřila nepřátelský T-wing. „Keelene, kryj mi křídla.“
„Není to snad moje funkce?“
T-wing vypálil proti Atlasu 6 dvojici protonových torpéd. Obranná děla transportu jedno sestřelila, druhé zasáhlo štíty, jejichž energie po nárazu klesla na třicet sedm procent.
Trish se rozhodla, že nedá T-wingu druhou šanci vystřelit. Zamířila přímo proti němu, vypálila a naprosto minula. T-wing se zatím prudce stočil doleva a pokusil se jí vpadnout do zad. Neúspěšně. Trish vypálila další salvu a několik dlouhých vteřin čekala, než mohla vypálit znovu – nevýhodou palby ze všech hlavní najednou byla nízká kadence.
Její X-wing se otřásl. Jeden z TIE Interceptorů se pověsil za ni. Zřejmě nechtěly, aby T-wing kdokoliv rušil.
Další náraz. „Leepe, ztratili jsme jeden stabilizátor. Zkus se na to podívat.“
Její astromech droid souhlasně zacvrlikal a pustil se do oprav.
Opět vystřelila na T-wing a tentokrát se jí podařilo připravit ho o zadní štíty.
Nad hlavou jí prolétlo několik zelených střel a poté okolí ozářil jasný a velice krátký záblesk.
„Už jsi čistá,“ ozval se Keelen.
„Díky.“ Teď byla řada na ní. Naposledy zaměřila T-wing a další salvou ho sestřelila.
„Kde je ten druhý Interceptor?“
Než stihl kdokoliv odpovědět, spatřila onu stíhačku, jak se pověsila za Atlas 6 a ze všech sil pálí na jeho záď. Pilot zřejmě netušil, že sólový nálet na transport v plavidle bez štítů se dvěma X-wingy za zády je sebevražda. Nebo to možná tušil, ale měl dojem, že hrdinská smrt je důstojnější, než nechat transport proklouznout. Ať už to plánoval jako hrdinskou smrt nebo sebevraždu, velice rychle se mu toho dostalo.
„To by bylo,“ řekla Trish, dívající se na rozžhavené trosky, které po TIE Interceptoru zbyly, poté stiskla tlačítko. „Atlas 6, jaké je vaše ETA do hangáru základny?“
„Tři a půl minuty,“ opověděl pilot.
Trish přikývla a rozhlédla se. „Po tu dobu vás snad uchráníme.“

* * *

Nadporučík Stacy Mila sedící na palubě raketoplánu Atlas 6 se nervózně zavrtěla, když ucítila další náraz na trup lodi. Tohle nesnášela! Nesnášela, že tu musí jen tak sedět jako pasažér – co pasažér, náklad – a spoléhat na druhé lidi, že ji udrží naživu. Na palubě velké lodi má svou strojovnu a může napomáhat ke zničení nepřítele. Ale tady…
Další otřes. Trochu nesvá si možná taky připadala kvůli blasteru, který měla u pasu. Připomínalo ji to staré dny v Povstalecké alianci. Ale to bylo před celou věčností, kdy byla ještě naivní holka zaslepená touhou po pomstě za to, co jí Impérium udělalo. Teď byla dospělá, až moc dospělá na svůj vkus. A nebyla tu sama. Měla tu zodpovědnost za své podřízené inženýry. Lidi, kteří v životě nedrželi zbraň v ruce a vyznají se tak akorát v opravách zařízení na vesmírných lodích a instalacích.
Utrpěli další zásah. Stacy se začala nervózně rozhlížet. Kolik toho tahle skořápka asi ještě vydrží?
Jejich spolucestující na otřesy nijak nereagovali. Naproti ní seděl obrovský svalnatý muž, který jako jeden z mála přítomných vojáků neměl na hlavě helmu, ale jakýsi podivný zelený baret, proto mu zřejmě – jak si všimla – jeho společníci říkali jednoduše „Barete“. Seděl tiše, v klidu si brousil nůž a nárazy a otřesy zjevně vůbec nevnímal. Asi byl už zvyklý.
Hučení motorů náhle utichlo a vystřídal ho jiný, poněkud bzučivější zvuk. Stacy poznala, že transportér vypnul motory a aktivoval repulzní trysky. To znamenalo, že už jsou v hangáru. Po chvíli se rozsvítilo zelené světlo a byla slyšet střelba, jak raketoplán laserovým kanónem čistil nejbližší okolí.
„Připravit!“ křikl Baret. Zastrčil nůž a vytáhl blasterovou pušku. „Teď jim ukážeme jak se to má dělat. Žejo, kluci?“
Dočkal se několika více čí méně nadšených přitakání. Poté se podíval na Stacy. „Vy – inženýrko, držte se se svejma lidma vzadu. Teď to bude drsný.“
„Buďte bez starosti,“ ujistila ho Stacy. „Už jsem pár bitev viděla.“
Pokud jí na to Baret chtěl odpovědět, nedostal příležitost. Raketoplán dosedl na zem a tlakový uzávěr se otevřel.
„Vpřed!“ zařval Baret a vyběhl ven následován svými kolegy. Stacy a její lidé se drželi vzadu a vyběhli s dost menším nadšením.
Venku to vypadalo klidněji než očekávala. V hangáru už byly tři další transportéry a Slavikovi stormtroopeři byli rozeseti příliš chaoticky, než aby mohli vytvořit nějakou seriózní obranu. Kromě klasických stormtrooperů tam byla ještě skupinka bez helem, která – jak se zdálo – bojovala na straně Nové republiky.
Než se Stacy nadála nebo stihla vůbec pozvednout blaster, bylo po všem. Hangár byl vyčištěný.
„Nestřílejte, jsme na vaší straně!“ křičel jeden ze stormtrooperů bez helmy, pro případ, že by to některým novorepublikovým vojákům nedošlo.
Kapitán Murdock, krčící se za generálem Cherookem – viceadmirál Ziga se zjevně stále zdráhal mu dát do ruky zbraň – vyšel proti nim a formálně přikývl. „Kapitáne Aznare?“
Stormtrooper se postavil do předpisového pozoru. „Kapitáne Murdocku.“
„Hlášení?“
„Hlavní vrata do hangáru jsme otevřeli tak, že je už nikdo nezavře a vyčistili jsme přilehlé okolí. Také jsme zničili systém podpory života na tomto podlaží, aby sem nemohli pustit nervový plyn. Ovšem budeme odsud muset do hodiny zmizet.“
Murdock přikývl. „Výborně, kapitáne.“ Zvedl hlavu. Do hangáru přistávaly další tři transportéry. „Počkáme na ostatní.“

* * *

Trojice Slavikových stíhaček třídy Preybird se semkla do těsné formace a vystřelila šest protonových torpéd proti zuřivě pálící dělové lodi. Loď se po nárazu torpéd otřásla a z několika míst na trupu začaly šlehat plameny.
„Viceadmirále, Hawkeye přišla o štíty a hlásí porušení trupu,“ řekl taktický důstojník. „Další takový nálet nevydrží.“
„Nařiďte jí, ať přeruší svůj kurz a stáhne se za linii,“ řekl Ziga. „Nechci tu ztratit žádné lodě.“
„Ano, pane.“
Průzorem bylo vidět, jak se corellianská dělová loď stahuje a míří pryč. Preybirdy ji okamžitě nechaly na pokoji a zamířily k sousední lodi.
„Ať se o ty Preybirdy někdo postará!“
Sotva to dořekl, viděl, jak proti nim vyrazila čtveřice X-wingů a po chvíli první Preybird shořel v plamenech.
Ziga se usmál. I po sedmnácti letech byl X-wing stále nejlepší stíhačka v arzenálu Nové republiky. Byla nejuniverzálnější a díky neustálému upgradování se může rovnat i novějším strojům… nebo je překonávat. Nové E-wingy jsou sice výborné stíhačky, ale budoucnost mají možná jen jako nástupci rychlých A-wingů. Ziga také viděl plány těch nově připravovaných K-wingů. Tvrdilo se o nich, že to jsou stíhači nové generace, ale Ziga spatřil v designu tolik slabých míst, aby věděl, že ty stroje, i přes své možné přednosti, nemají budoucnost. Ne. X-wingy vždycky byly a vždycky budou páteří flotily Nové republiky. Jejich nově připravované modifikace jim zajistí přežití alespoň dalších deset let.
„Lodě startují z hangáru destruktoru Equinox,“ ozval se senzorový důstojník.
Ziga se probral z letargie. „Jaké lodě?“
„Deset výsadkových lodí… třídy Sentinel. Míří k základně.“
Kapitán Drag zaklel. „Posílají posily.“
„Další čtyři startují z Montauku,“ pokračoval důstojník.
„Kormidlo, třicet stupňů na pravobok. Plný výkon.“
Drag se zamračil. „Ty jim chceš odříznout cestu?“
„Máš lepší nápad?“ Kolem předního průzoru Valiance prolétl hořící X-wing pronásledovaný dvěma TIE Fightery. „Stíhačky TIE je možná ochrání před našimi… Cokoliv-wingy, ale proti fregatě těžko.“
„Všechny transportéry jsou v základně,“ oznámil taktický důstojník.
Ziga přikývl. „Výborně. Ať se eskadry Orca a Siy´Omnat rozletí a pomůžou ochránit velké lodě.“
Stiskl tlačítko na svém komunikačním panelu. „Transportéry Hnutí odporu, teď je řada na vás. Vleťte do hangáru.“
„Ano, pane,“ ozval se hlas Laury Cruise.
Průzorem bylo vidět, jak corellianské transportéry Hnutí odporu a Lavronova Alice přerušují formace a míří k základně. Jeden YT-2000 a dva staré YT-1300 se stočily podél rovníku jednoho menšího asteroidu a vlétly pod mířidla skupince stíhaček TIE. Začaly se zuřivě bránit, ale jeden YT-1300 po chvíli vzplál a explodoval v krátkém smutném záblesku.
„Sakra!“ zasyčela Laura. „Ztratili jsme Buzzard!“
Zbývající dvě lodě – Flare a Uncatchable – se už v pořádku dostaly do hangáru.

* * *

Matt vyběhl z Alice s neaktivovaným světelným mečem v ruce. Mistr Koor byl jen několik kroků za ním.
Jenže v hangáru se už nebojovalo. Stěny byly místy zčernalé od zásahů lasery, na zemi byly rozesety mrtvoly – většinou Slavikovi stormtroopeři, ale leželo tam i několik padlých vojáků Nové republiky. Z jednoho z útočných raketoplánu pak byla vytvořena provizorní polní ošetřovna.
U jednoho z raketoplánů Matt spatřil pár známých tváří – generála Cherooka, kapitána Murdocka, Stacy Milu. Zamířil tedy tam. Koutkem oka viděl Lauru, jak spolu s Beth vystupuje ze své lodi a míří stejným směrem.
Generál Cherook zavrčel na uvítanou. Na zádech mu viselo něco, co vypadalo jako hlava protokolárního droida. Cherook je začal stručně zasvěcovat do situace a hlava s několikavteřinovým zpožděním překládala.
„Generál Cherook říká, že hlavní nápor lze očekávat od kasáren o dvě patra výš. Jeho jednotky jsou již rozmístěny v oblasti, aby zastavily Slavikovy posily.“ Cherook se podíval na muže v uniformě stormtroopera bez helmy.
„Do vězení, kde jsou drženi vaši lidé, se dostaneme tudy,“ řekl stormtrooper a ukázal na otevřené dveře na konci hangáru. „O dva bloky dál je skupina výtahů, které staví i na vězeňském podlaží. Kvůli nám byl ovšem vyhlášen narušitelský poplach a veškeré průchody byly uzavřené a kabiny výtahů zůstávají na své cílové stanici.“
Cherook zavrčel otázku.
„Centrální rozvaděče energie jsou rozmístěny kolem rovníku stanice. Můžete se tam dostat servisním potrubím odtud z hangáru,“ řekl stormtrooper.
„To zní jako prácička pro mou skupinu,“ řekl obrovský muž se zeleným baretem.
„Rozvaděče můžou být chráněny,“ upozornil ho kapitán Murdock. „Velitel základny tam určitě poslal nějaké stormtroopery. Mělo by vás tam jít víc.“
„To není náš styl, pane,“ řekl muž s knírkem a obrovským batohem na zádech. Zřejmě člen Baretovy jednotky.
„Ano,“ přitakal Baret. „Zvládneme to sami.“
Cherook zase zavrčel.
„Vaše zajaté lodě a Grazer jsou umístěny v hangárech v testovací laboratoři,“ pokračoval stormtrooper. „Tam má přístup jen autorizovaný personál.“
„A jak se tam může dostat neautorizovaný personál?“ zeptala se Stacy Mila.
Stormtrooper pokrčil rameny. „Stejně jako kamkoliv jinam. Ventilací.“
Laura obrátila oči v sloup.
Cherook vydal dlouhé hrdelní zaburácení.
„Božínku,“ řekla zmateně jeho překladatelská „hlava“. „Generál Cherook naznačoval, že… bychom měli… ukončit konverzaci a pohnout… a jít pracovat.“

* * *

Velitel Murdockových stormtrooperů, který se představil jako kapitán Aznar, vedl expedici do vězeňského bloku.
Dorazili ke čtveřici výtahů nacházející se na jakémsi velkém balkónovém ochozu. Na druhé straně byla propast hluboká minimálně několik set metrů.
„Co mají impové furt s těma propastma?“ nadhodil jeden z novorepublikových vojáků.
„Napomáhají proudění vzduchu,“ řekl jeden z Murdockových stormtrooperů.
„Alespoň že tu mají zábradlí,“ řekl další voják. „Oproti Hvězdě smrti je to pokrok.“
To vyvolalo všeobecný smích, který utichl až poté, co si Ash Koor odkašlal, aby své kolegy upozornil, že mají práci.
Kapitán Aznar přistoupil k výtahu a stiskl několik tlačítek. „Stále je to zajištěné,“ řekl téměř jako by očekával něco jiného. „Kabina bude držena na jednom z vstupů do vězeňského podlaží.“ Zvedl proti dveřím blaster. „Budeme se tam muset dostat poněkud méně civilizovanými prostředky.“
Matt k němu přistoupil a lehce ho chytil za ruku. „S dovolením.“
Vytáhl světelný meč a rychle vyřízl do dveří otvor dostatečně velký, aby se jím protáhl dospělý člověk.
„Vězeňské podlaží je asi o čtyřicet pater níž,“ řekl Aznar. „Pokud bych měl vybrat někoho, kdo tam sleze, tak bych si určitě vybral vás. Rytíř Jedi jen mávne rukou a nepřátelé se kácí k zemi… tak to alespoň říkali v tom propagačním holofilmu, který nám pouštěli za dob Palpatina,“ usmál se.
Matt úsměv opětoval, ovšem Ash Koor se tvářil téměř pohoršeně. „Dobře, jdu tam,“ řekl Matt a sáhl si k opasku pro naviják. „Jen mi řekněte, co po mně chcete.“
„Prostě sestupujte dolů, až uvidíte vršek výtahové kabiny. Pár metrů nad ním by měla být ventilační šachta. Skrz ni se proplazíte do řídicího centra vězeňského bloku, kde uvolníte výtahy a pošlete je sem. Vězeňské bloky mají vlastní ochranné protokoly nezávislé na zbytku základny. Kvůli bezpečnosti.“
„A my jejich bezpečnostní opatření použijeme proti nim?“ Matt se naklonil do šachy a vystřelil úchytný hák do stěny nad sebou. „Jo, už je mi to jasný.“ Druhý konec navijáku si připevnil k opasku a začal se spouštět dolů.
Když se ocitl zhruba v půli cesty, začal pociťovat jistou úzkost. Kde nic tu nic nad ním, kde nic tu nic pod ním. Tenké lano, které ho drželo, bylo samozřejmě dostatečně pevné, aby se neutrhlo a on neměl strach z výšek.
Starosti mi dělá spíš pád z výšek…
Na okamžik zapřemýšlel a usmál se. A když tě vyhodili bez jetpacku z výšky čtyř tisíc metrů, to ti nevadilo?
Zhluboka se nadechl a pokračoval.
Po dalších dlouhých minutách konečně uviděl vršek kabiny výtahu. A po chvilce pátrání spatřil i zamřížovaný otvor ventilace. Několik seků mečem mříž uvolnilo a Matt ji pomocí Síly odnesl na střechu kabiny, aby nikdo uvnitř neuslyšel hluk… zatím.
Vsoukal se do ventilace a uvolnil lano, které ho drželo. Ventilace byla poněkud těsná, ale dalo se jí prolézt.
„Rytíři Jedi – ochránci míru a spravedlnosti,“ zabručel, imitujíce hlas mistra Skywalkera. „Zastánci nevinných, strážci Republiky, řešitelé sporů. Ale nakonec to stejně vždycky skončí tím, že se plazíte nějakou pitomou rourou.“
Vytáhl komlink: „Tady Lavron, jsem v šachtě. Možná budu potřebovat poradit se směrem.“
„A kde teď jste?“ ozval se kapitán Aznar.
„Teď jsem sem vlezl. Jsem na kraji.“
„Na první odbočce se dejte doleva, po asi padesáti metrech uvidíte zamřížovaný průchod pod sebou. Tím se dostanete do vězeňského bloku, jen několik kroků od centrály.“
„Kolik tam bude asi lidí?“ zeptal se Matt.
„Myslíte strážců? Asi tucet ve vašem nejbližším okolí. Alespoň padesát jich je mezi celami, ale s těmi si nemusíte hned dělat hlavu.“
„Rozumím.“
Odbočku našel celkem snadno. Blokovalo ji totiž modré zářivé silové pole.
Matt vzdychl a opět aktivoval komlink. „Kapitáne Aznare, odbočka je blokována silovým polem. Máte nějaký nápad, co s tím mám dělat?“
Aznar chvíli neodpovídal a Matt už uvažoval, že se zeptá znovu, když se ozval. „To pole tam předtím nebylo, což znamená, že se aktivovalo zároveň s poplachem. V takovém případě zřejmě nebude napojeno na centrální generátor, ale bude mít svůj vlastní. Měl by být někde poblíž. Máte stále světelný meč?“
„Jistě,“ řekl Matt a vytáhl svou zbraň. Otočil malým kotoučkem na konci rukojeti, aby zkrátil čepel, a aktivoval meč.
Zabodl ho do stěny hned u silového pole a pomalu ho začal posunovat kolem emitorů pole. Zářící stěna začala poblikávat, po chvíli se ozval tlumený výbuch a pole zhaslo úplně.
Matt deaktivoval meč a pokračoval dál.
Ještě než objevil zamřížovaný průchod, cítil poblíž nějaké bytosti. Bylo jich osm… ne, devět. Po chvíli uslyšel i dva hlasy, byly tlumené a jako by filtrované přes komunikátor v helmě.
Stormtroopeři.
„Nevíš, jak velká je ta novorepubliková jednotka, která se nalodila na stanici?“ zeptal se první hlas.
„Nevím,“ odpověděl druhý hlas, „ale slyšel jsem, že venku je jen mála úderná skupinka. Naši lidi se o ně postarají.“
„A co máme dělat my?“
„Prostě tu budeš stát a hlídat, pro případ, že by se dostali až sem.“
Matt se konečně dostal až k zamřížovanému výstupu z šachty. A zjistil, že stormtroopeři, které slyšel, stojí přímo pod ním.
První si odfrkl. „Kdo by byl tak blbej, že by chodil do vězení.“
„Zapomínáš, že tu jsou drženi jejich lidi,“ připomněl mu Druhý.
„Myslíš, že je prostě neodepíšou?“
„Mluvíme o Nové republice. Ta má poněkud jiné hodnoty, než mívalo Impérium.“
Matt vzal světelný meč a položil ho na mříž. Hlava jednoho ze stormtrooperů byla teď přímo pod emitorem světelného meče. Laserová čepel Mattova meče byla při normálním nastavení dlouhá sto deset centimetrů. To bude stačit.
Matt se zarazil. Náhle ho napadlo, co by mu asi Ash Koor… nebo dokonce mistr Skywalker řekl na to, že chladnokrevně zabije stormtroopera ze zálohy. Něco takového není považováno za jediský způsob. Ale co jiného může udělat? Několik dlouhých sekund zpytoval svědomí a dospěl k rozhodnutí. No co, tak jim to prostě neřeknu.
Trochu sebou zacloumal, aby se dostal do pohodlnější polohy, ale evidentně to už začínalo být moc snadné. Možná to byla jeho noha nebo ruka, jak zavadila o kov, nebo se šachta pod jeho váhou lehce prohnula, v každém případě tu cosi zavrzalo. Ne příliš nahlas, ale dost hlasitě, aby to dva stormtroopeři uslyšeli a podívali se nahoru.
„Co…“ zabručel jeden z nich, když spatřil skrz mříž Matta, a pozvedl blaster. Víc už ale nestihl, protože mu hlavou projela žlutá čepel Mattova meče. Jedi se rychle otočil na pravý bok a jen taktak ho minula střela z blasteru druhého stormtroopera. Další sek se postaral i o něj.
Mříž vypadla z pantů. Matt seskočil na zem a prohlédl nejbližší okolí.
„Ani hnout!“ přes chodbu k němu běžel další stormtrooper.
Matt mu vyběhl naproti, zbraň v obranné pozici před sebou. Odrazil dva výstřely, jeden jeho útočníka minul o několik centimetrů, druhý ho zasáhl doprostřed hrudníku.
„Stormtroopeři,“ řekl polohlasně Matt. „Nikdy se nepoučí.“
Na konci chodby byla skupina počítačových terminálů sestavených do kruhu a mezi nimi byl důstojník. Měl jen lehkou blasterovou pistoli. Rytíře Jedi nemohl ohrozit.
Matt prozkoumal jeden z terminálů. Tímhle by asi mohl zrušit bezpečnostní uzamčení a zpřístupnit výtahy novorepublikovým vojákům. Výhoda byla, že mohl zadat konkrétní patro, pro které má být výtah přístupný.
Otočil se. V nejbližším okolí je ještě pět dalších hlídačů. Nejdřív se postará o ně. Naštěstí – i když byli blízko – byli dost daleko od sebe, aby na ně mohl útočit po jednom.

* * *

„Sithspit,“ sykla Stacy Mila, když jí už potřetí vyklouzla noha z příčky na žebříku. „Jak daleko ještě?“
„Asi deset metrů,“ řekl novorepublikový voják šplhající nad ní. „A buďte tiše!“
Šplhali tou servisní šachtou už hezkých pár minut. Dostat se do zabezpečené sekce základny nebyl moc velký problém. Hlavní přístup chránily jen zamčené bezpečnostní dveře. Zvládli to i bez rytířů Jedi a těch jejich svítících tyčí.
Laura Cruise a část členů Hnutí odporu šli najít loď Grazer. Stacy a její inženýři se museli dostat do řídicího centra, ze kterého by šly nějak sabotovat zajaté lodě.
A nejlepší cesta vedla skrz servisní šachtu.
Voják lezoucí v čele průvodu náhle pokynul stát. Stacy přes všechny ty ostatní před sebou moc dobře neviděla. Zřejmě našli průchod do centrály.
Voják v čele nějak otevřel malá dvířka před sebou a prudce se vmrštil dovnitř. Muž šplhající za ním rychle zaujal jeho místo a vytáhl blaster.
Několik vteřin byly slyšet jen výstřely, potom se ozval hlas vojáka, který skočil dovnitř. „Vzduch je čistý.“
Jeden po druhém vyšplhali do řídicího centra. Kromě těch několika mrtvolek Slavikových lidí na zemi to byla klasická hangárová centrála. Dlouhá úzká místnost se spoustou počítačových terminálů. Naproti vstupu do šachty byly klasické dveře a po stranách protáhlá okna a za nimi…
Stacy se zhluboka nadechla. Za okny byly v masivních hangárech umístěné ony dvě zajaté lodě, ze kterých Slavik dělá lodě zkázy. Drženy na místě spletí obřích traverz a kotevních svorek.
Na jedné straně viděla šedobílý hvězdný destruktor třídy Victory. 900 metrů dlouhý kolos. Stacy téměř nedohlédla z jedné strany na druhou. Za druhým sklem byl umístěn o něco menší, ale z této blízkosti o nic méně monstrózní lehký calamarský křižník MC40. Takhle velké lodě se stavěly přímo ve vesmíru a velice zřídka se umisťovaly do „suchých“ doků. Bylo to nepraktické a v případě nějaké nehody i nebezpečné.
Zvlášť pokud byly až po okraj nacpané výbušnou horninou.
Stacy potřásla hlavou. Už si zase uvědomila, proč tu jsou.
„Tak fajn, všichni. Do práce,“ řekla ke svým lidem a přistoupila k počítačové konzoli u okna s hvězdným destruktorem. Rychlým pohledem se seznámila s ovládáním. Nijak se to nelišilo od systémů používaných ve vojenských loděnicích.
„Tak jo,“ stiskla několik tlačítek. Intenzita stisku kotevních svorek byla na osmdesáti procentech. Dalšímu zvýšení zabraňoval bezpečnostní systém, protože to bylo považováno za rizikové.
A taky bylo. Hrozilo nebezpečí, že by svorky mohly protrhnout trup.
„Browne, dokážeš zrušit ten bezpečnostní systém?“
„Už to bude,“ řekl jeden z jejích inženýrů a chvíli si hrál s klávesami na svém terminálu a poté z bočního panelu cosi vyrval. „A je to.“
„Dík.“ Stacy stiskla tlačítko a zvedla intenzitu stisku svorek na sto padesát procent.
Musí totiž zvyšovat pozvolna…

* * *

Dvojice E-wingů vypálila další salvu ze svých laserových děl – další výsadková loď se ocitla v plamenech a poté explodovala.
A admirál Slavik začínal pociťovat, že tuhle bitvu nezvládl.
„Stáhněte zbylé výsadkové lodě,“ rozkázal tiše. „Nechci dál plýtvat cennými stormtroopery.“
Oxanna se tvářila stejně jako on. Všechny úspěchy i prohry vždy prožívala s ním. To se o veliteli Gulovi ovšem říct nedalo. Na tom svém naprosto nevýrazném obličeji měl jasně čitelný výraz „Já ti to říkal“.
Slavik stiskl tlačítko na opěradle svého velitelského křesla. „Damokle, hodnocení situace.“
„Pravděpodobnost úspěšného odražení nepřátelského útoku – 41%. Pravděpodobnost, že se to podaří předtím, než přijdete o základnu Requiem – 13%.“
„Návrhy?“
„Dostat ze základny to důležité a zbytek nechat nepřátelům.“
Velitel Gul vydal prapodivný zvuk. Něco jako hluboké odfrknutí „z plných plic“.
„Spojení se základnou Requiem obnoveno, admirále,“ řekl komunikační důstojník.
Slavik mlčky vstal. „Chci hned mluvit s plukovníkem Rasquotem.“
Když došel na záď můstku, čekal na něj už hologram duroského velitele základny.
„Hlášení.“
„Novorepublikové jednotky se nalodily, pane,“ řekl Rasquot, v jeho hlase byl mírný náznak paniky. „Zajistily několik hangárů a odřízly kasárna od zbytku základny. Před chvíli jsem dostal hlášení z vězeňského bloku a zabezpečené testovací sekce. Vetřelci jsou i tam.“
Slavik se pomalu nadechl. „Vyhlaste evakuaci základny. Všechno, co nemůže být dostatečně rychle odvezeno, tam nechte.“
Rasquot ztuhl. Takovýto rozkaz zřejmě neočekával. Rychle se ale vzpamatoval. „Ano, pane. A co…“
„Zajaté lodě připravte k okamžitému startu. Damokles nad nimi převezme kontrolu, jakmile opustí hangár.“
Rasquot přikývl. „Ano, admirále.“
Jeho hologram se zavlnil a zmizel.
„Dejte rozkaz Equinoxu,“ nařídil Slavik. „Musíme se přesunout co nejblíže k základně a eskortovat naše zajaté lodě až do chvíle, než skočí do hyperprostoru. Damokles je se svým letovým plánem pak navede až k cíli.“

* * *

Lauru Cruise to už pomalu přestávalo bavit. Pročesali už tři hangáry v zabezpečené sekci základny a Grazer stále nenašli.
„Vy,“ řekla Laura a blasterem ukázala na důstojnici stojící v hloučku zajatců. Podle insignií byla poručík. „V základně byl prototyp plavidla Grazer. Kde je?“
Důstojnice se nadechla. „Jen oddalujete nevyhnutelné. Vzdejte se a zaručuji vám, že se vám nic nestane. Novorepublikovým a imperiálním zajatcům se taky nic…“ Laura k ní prudce přiskočila a udeřila ji blasterem do břicha. Žena zachroptěla a klesla na jedno koleno. Ostatní zajatci se viditelně zděsili.
„Už takhle zvažuju všechna pro a proti, proč vás nemám zabít,“ zasyčela Laura na důstojnici. „Nedávejte mi o důvod víc!“
„Admirál Slavik sem před pár dny přiletěl a odvezl Grazer k sobě na Montauk,“ řekl nějaký technik s bledým obličejem.
Laura tlumeně zaklela. To by bylo. Z celé akce teď nebude nic.
Tlumené hučení sirén na pozadí náhle vystřídal o něco silnější a jinak znějící tón.
„Co to je?“ zavrčela Laura.
„To je signál pro evakuaci,“ řekla důstojnice, kterou Laura předtím udeřila. Konečně se postavila na nohy. „Základna se evakuuje!“
Laura sklouzla pohledem doleva. „Beth?“
„Už na tom pracuju,“ řekla tázaná. Stála u nejbližšího počítačového terminálu a zuřivě mačkala klávesy. „Tady to máme.“
Laura přistoupila k ní a podívala se na monitor. Byl to záznam z průmyslové kamery snímající jeden z vedlejších hangárů. Úhledně v řadě tam stála skupina asi deseti raketoplánů třídy Lambda. Jeden se právě vznesl a zamířil ven z hangáru, zatímco do dalšího v řadě skupina techniků ve značném spěchu něco nakládala. Opravdu se evakuuje.
Laura náhle dostala nápad. „Beth, můžeš zjistit, kam ty raketoplány směřují?“ na rtech se jí začal formovat úsměv.
„Na Montauk,“ řekla Beth. „Navrhuješ…?“
„Odveďte ty vězně pryč,“ řekla Laura a až když pět členů Hnutí odporu odvedlo zajatce z dohledu se podívala na Beth. Tentokrát už se usmívala naplno. „Myslím, že se nebudou zlobit, když si vypůjčíme jeden raketoplán pro cestu na Montauk.“
Killian se uchechtl. „Už vidím, jak ti to viceadmirál nadšeně schvaluje.“
Laura pokrčila rameny. „Zaprvé: Hnutí odporu s ním spolupracuje, ale on nad námi nemá žádnou oficiální autoritu. Zadruhé: řekl, že máme najít Grazer a cituji: ,zničit ho, sabotovat nebo zajmout‘. A to je stále hlavním plánem. Neřekl nic o tom, že musíme zůstat na téhle základně.“
Killian pokrčil rameny. „Když to bereš takhle…“
„Půjdeme.“ Laura vybrala Killiana, Beth a šest dalších členů Hnutí odporu, aby šli s ní. Ostatní poslala zpátky. „Trume, postarej se mi o Flare, zatímco budu pryč. A chvíli počkejte, než informujete viceadmirála.“
„Jasně,“ odpověděl Trum a mávl rukou. „Hodně štěstí!“
„Díky.“ Laura zamířila k východu z hangáru. Na chvíli zauvažovala, co by asi na její akci řekl Matt. Zřejmě by nebyl nadšen, ale měla pocit, že na jejím místě by udělal totéž. Tohle bylo rozhodnutí v poli a nešlo nad tím hodinu debatovat.
Poletí na Montauk, na Slavikovu vlajkovou loď, aby našli Grazer a „zničili ho, sabotovali nebo zajali“.
Ovšem pokud by Laura nějakou náhodou narazila na Slavika, nebude dlouho váhat…

* * *

Matt zlikvidoval zbývajících pět protivníků ve svém nejbližším okolí a odblokoval výtahy. Po chvíli se do vězeňského bloku nahrnuli Murdockovi stormtroopeři a novorepublikoví vojáci.
„Dobrá práce, Lavrone,“ řekl kapitán Aznar. „Už jste byl u hlavního terminálu?“
Matt zavrtěl hlavou. „Ještě ne.“
„Tak jo, hoši,“ křikl nějaký novorepublikový voják na ostatní. „Rozlezte se a trochu to tu vyčistíme.“
Aznar ukázal svým blasterem do jedné chodby. „Tudy se dostaneme k hlavnímu terminálu.“
Hlavní terminál byla vlastně jakási celá centrála umístěná nad úrovní cel. Hlídal ji jeden důstojník a dva lodní výsadkáři v černých uniformách – nepředstavovali žádný velký problém.
V centrále byly kolem dokola průzory, které poskytovaly výhled na celý vězeňský blok.
A byl to pohled nahánějící husí kůži. Matt už několik imperiálních vězení viděl a tak trochu tušil, co čekat. Stejně asi jako většina vojáků, kteří je doprovázeli. Ale někdo jako Ash Koor tím byl zaskočen a už od pohledu se dalo poznat, že je poněkud zděšen.
Cel tu musely být stovky, spíš ale tisíce. Byly seřazeny jedna vedle druhé v menších blocích a ty byly pospojovány malými chodbičkami. Chladná účelnost. Vypadalo to jako úl nebo mraveniště, ve kterém jsou všichni mravenci zavření.
Ale i pořád těch cel bylo málo pro zajatce z obou obřích lodí. V každé cele musely být alespoň čtyři osoby. V těch malých celách…
Alespoň, že tu nebyli vidět žádní výslechoví droidi nebo jiné mučící nástroje. Koneckonců, nebylo nutné vězně vyslýchat. Nevěděli nic, co by Slavik mohl nějak využít.
„Támhleto je vstup do hangáru,“ řekl Aznar.
Matt se probral ze zamyšlení a potřásl hlavou. „Cože?“
„Ta velká vrata na konci hlavní uličky.“
Matt zbystřil zrak. Až teď si všiml mohutných dveří na konci vězeňského bloku. No, nebyly zase nijak obrovské. Evidentně byly určeny pro osoby a ne náklad. „Vidím to.“
„Tudy byli zřejmě vězni dopraveni dovnitř. A mohli bysme je stejnou cestou dostat ven… moment,“ chvíli si prohlížel panel a pak stiskl několik tlačítek. Vrata se začala otevírat. „Tudy se do našeho hangáru dostaneme snadněji než skrz základnu a zřejmě i rychleji, když uvážíme, kolik je těch vězňů.“
Matt přikývl. „Měli bysme sebou ale hodit. Každou chvíli se tu může objevit celý regiment stormtrooperů.“
Aznar zavrtěl hlavou. „Ne. Tady jste to možná neslyšel, ale těsně předtím, než jste uvolnil výtahy, byla vyhlášena evakuace základny. Určitě se tu neobjeví regiment. Spíš narazíme na pár odpadlíků v hangárech nebo na nějakou automatickou obranu.“
„Automatickou obranu?“ zeptal se Matt opatrně.
„Je to nějaký robotický mechanismus pro případ vzpoury vězňů. Nikdy jsem to neviděl v akci, ale slyšel jsem, že se aktivuje automaticky v případě, když počítač v oblasti nezaznamená žádné stráže. V každém případě tu na panelu nevidím nic, čím by se dalo deaktivovat – tedy za předpokladu, že tu vůbec něco takového je. I za vrcholu slávy Impéria to bylo ve vězení jen vzácně.“
„A určitě nemá smysl se tu o tom dohadovat,“ souhlasil Matt. „Dokážete otevřít cely?“
„Ano,“ potvrdil Aznar. „Je tu tlačítko pro centrální otevření všech cel.“
„Tak tu u toho počkejte,“ řekl Matt. „Nechám naše vojáky rozmístit kolem cel a ve vedlejším hangáru,“ otočil se na mistra Koora. „Jdeme?“
Ash Koor – který od začátku akce neřekl víc jak šest vět – přikývl. „Jistě.“
Vězeňský blok možná trochu připomínal bludiště, ale dalo se v něm docela dobře zorientovat.
Novorepublikoví vojáci se rozestavili podél cel a v hangáru. Matt minutu počkal a dal signál Aznarovi.
Dveře cel se otevřely a vězni začali pomalu vycházet ven. Někteří vyběhli téměř okamžitě, jiní pomalu, zdráhavě vycházeli ven.
„Jsme z Nové republiky!“ křikl voják stojící poblíž Matta. „Přišli jsme vás osvobodit!“
Teď bylo jasně poznat, kdo z vězňů je z Nové republiky a kdo je imperiál. Ti z Republiky zareagovali s mírným nadšením, zatímco imperiálové se zatvářili poněkud zaraženě až zděšeně.
Těch několik dlouhých vteřin ticha prolomil jistý postarší muž. „Myslím, že kdekoliv je to lepší než tady, lidi!“ oslovil rázně imperiální vězně. „Ale kdo chce, může tu zůstat.“
Několik imperiálů v nejbližším okolí se tomuto komentáři zasmálo.
Muž přistoupil k novorepublikovému vojákovi, který předtím promluvil, pak si ale všiml Matta a Ashe a otočil se k nim. Jeho tvář byla zarostlá a na sobě měl již dost sešlou uniformu imperiálního kapitána.
„Jsem kapitán Eric Donnel, velící důstojník Vanquish,“ představil se. „Co se tu sakra děje?!“
Po chvíli si k nim prodral cestu vysoký Mon Calamarian. „Já jsem kapitán Hadrian ze Scylly. Kde to…“
„Na vysvětlování bude čas potom,“ přerušil je Matt. „Kolik vás tu je?“
„Asi tři tisíce z mé lodi,“ řekl Hadrial.
„U nás přibližně stejně,“ přitakal Donnel. „Spousta jich zahynula, když bránili loď. A kde je vůbec naše loď?“
„Poletíte odtud s námi,“ řekl Matt. „Vaše lodě byly…“ zarazil se, jak za sebou uslyšel jakýsi bzučivý zvuk.
Ze stropu se vysunulo něco, co vypadalo, jak automatická blasterová věž. A nebyla v okolí jediná. Tohle byla ta automatická obrana o které mluvil Aznar.
Matt ucítil obrovské nebezpečí…
„Pryč,“ vykřikl, bleskurychle vytasil světelný meč a hodil ho na věžičku. „Do hangáru!“
Vězni i vojáci se nedali dlouho povzbuzovat. Nastal nepříliš dobře organizovaný chaos. Věžičky jako na povel zahájily palbu. Vojáci se pokoušeli za běhu střílet a něco trefit, ale to druhé se jim nedařilo. Matt a Ash po nich házeli světelné meče, ale šlo to příliš pomalu. Několik desítek vězňů a vojáků padlo. Rytíři Jedi běželi poslední v hloučku asi osmi vězňů a snažili se ničit věže a zároveň udržet krok.
Přesně, jak se obávali během brífinku na Nebuchadnezzaru. Byl to masakr, než se dostali z vězeňského bloku. V hangáru bylo také několik dalších laserových věží, ale musely už hlídat příliš velkou plochu a nebyly tak efektivní.
„Tudy!“ křikl kdosi. „Do vedlejšího hangáru!“
Ash Koor běžel dál, ale Matt se s několika vojáky a vězni zastavil a čekal na případné opozdilce. Dělové věžičky si Matta zřejmě okamžitě označily za prioritní cíl a všechny začaly pálit na něj. Tím ovšem měli ostatní volný prostor k palbě na věže a Matt mohl světelným mečem střely úspěšně blokovat. O chvíli později byly věžičky v hangáru úspěšně eliminovány.
„Vy Jediové jste dobří bojovníci,“ poznamenal kapitán Donnel. „Štěstí, že je vás tak málo.“
„Tohle je váš způsob, jak říct děkuji?“
„Omlouvám se. Je to zvláštní, že? Teď jste mě a to, co zbylo z mé posádky, osvobodil a já jsem vám vděčný. Ale za pár měsíců můžeme stát v bitvě proti sobě.“
Matt přikývl. Ano, stále to byli nepřátelé. „Měl byste jít za ostatními do vedlejšího hangáru.“
Donnel zavrtěl hlavou. „Ne, chci tu zůstat. Nechci, abychom tu někoho zapomněli.“
Ostatní vězni – novorepublikoví i imperiální – souhlasně přikyvovali.
Nemuseli čekat dlouho. Po chvíli z vězeňského bloku vyšel kapitán Aznar a asi třicet dalších vězňů.
„To jsou všichni,“ řekl Aznar. „Nikdo jiný tam už nebyl.“
Donnel si Aznara změřil pohledem. „Vy jste stormtrooper?“ zeptal se nechápavě.
„To je na dlouhý vysvětlování,“ řekl Matt. „Jdeme.“
Opustili vězeňský hangár a zamířili skrz koridory za ostatními do vedlejšího doku.
Byli už téměř v bezpečí. Ale Matt měl nějaké nepříjemné tušení…
„Děje se něco?“ zeptal se Aznar.
Matt pokrčil rameny. „Nejsem si jistý. Mám nějaký…“
„Špatný pocit, že?“ doplnil kapitán Donnel. „Vy rytíři Jedi máte prý spoustu zajímavých talentů. Prý se rádi hrabete lidem v myslích.“
„Neměl byste tolik věřit imperiální propagandě. Rytíři Jedi nejsou…“
Nedořekl. Jedny z dveří v koridoru se náhle prudce rozlétly a dovnitř vběhlo asi tucet Slavikových stormtrooperů. Asi neslyšeli pokyn k evakuaci nebo ho možná prostě odmítli uposlechnout… nebo je sem poslal sám Slavik, aby uprchlým vězňům znepříjemnili život. Teď nebyl čas o tom přemýšlet.
„Pozor!“
Jeden novorepublikový voják byl zasažen dřív než stihl pozvednout blaster a bez hlesnutí se skácel k zemi.
Matt aktivoval meč a přiskočil mezi dva stormtroopery, které elegantně rozpůlil.
Jeden z imperiálních vězňů se zpoza provizorní barikády natáhl pro blaster mrtvého vojáka a začal pálit.
Matt odrážel střelbu tří další stormtrooperů, zatímco se tři další přiblížili k vězňům. Jeden z vojáků vypálil, minul a zásahem do nohy byl pro tuto chvíli vyřazen z boje. Imperiální vězeň, který se předtím ozbrojil, rychle zlikvidoval jednoho stormtroopera. Kapitán Donnel vyskočil ze svého úkrytu, chytil dalšího stormtroopera za blaster a začal s ním smýkat. Ozbrojený vězeň namířil na třetího protivníka, ale tentokrát to nestihl. Zbývající stormtrooper ho trefil do hlavy a namířil na dalšího vězně.
Kapitán Donnel se vzepřel, využil stisk svého protivníka jako oporu a kopl do druhého stormtroopera, ten minul, ale první stormtrooper díky chvilkovému rozptýlení Donnela přetlačil a hlaveň jeho blasteru – kterou kapitán stále svíral – se ocitla před Donnelovým břichem.
Ozvalo se několik výstřelů splývajících téměř do jednoho.
Oba stormtroopeři o několik kroků ustoupili, na hlavě měli černé průstřely po zásahu blasterem. Opodál stál kapitán Aznar mířící na ně blasterem, z jehož hlavně se kouřilo. Stormtroopeři zavrávorali a padli mrtví.
Matt právě zlikvidoval posledního stormtroopera a otočil se směrem, kam se díval Aznar.
Kapitán Donnel stál vzpřímeně zády k nim. Pomalu, velice pomalu, se otočil. Chvíli se na ně jen tak prázdně díval, poté jeho zrak sklouzl dolů. Část jeho uniformy byla spálená, kolem začínala prosakovat temně rudá skvrna. Podíval se opět na ně a klesl k zemi.
Matt k němu rychle přiskočil a začal mu rozepínat horní díl uniformy.
„Nech… nechte…“ zachroptěl Donnel.
Matt se mu dostal pod uniformu. Průstřel byl těsně pod solarem a krev byla téměř černá, což znamenalo, že výboj zřejmě zasáhl játra. Měl štěstí, blaster byl zřejmě nastaven na slabý výkon, jinak by mu to propálilo celé břicho. Budou ho muset rychle dostat k lékařskému droidovi a do bacty. Jenže než se ze základny dostanou zpátky na Valiance…
„Ještě…, že ten zásah zastavila má kamenná játra,“ zachroptěl Donnel. Určitě měl velké bolesti, ale přesto se pokusil o úsměv. „A pak, že alkohol… škodí zdraví.“
„Nemluvte,“ řekl Matt a otočil hlavu. „Jsou tu ještě nějací zranění?“
„Dva, lehce,“ odpověděl novorepublikový voják.
„Tak je dostaňte do bezpečí,“ řekl Matt a otočil se zpět k Donnelovi. „Aznare, pomozte mi s ním.“
Donnel ho chytil za paži a zavrtěl hlavou. „Běžte pryč. Za chvíli sem… můžou přijít další stormtroopeři… Slavika.“
„Podívejte, nemůžeme vás tu…“
„Já jsem už vlastně mrtvý a vy to víte!“ zachroptěl Donnel. S námahou nadzvedl hlavou a natáhl ruku k opasku mrtvého stormtroopera. „Budu… vám krýt záda.“
Matt otevřel pusu, aby ještě něco namítl, ale zase ji zavřel. Kapitán Donnel měl pravdu. Nezachrání ho včas, ani se dvěma rytíři Jedi a jejich léčitelskými schopnostmi.
Donnel sundal z opasku stormtroopera termální detonátor. „Dostaňte… mou posádku do bezpečí…, ano? A vypadněte! Budu… vám krýt… záda.“
Matt pomalu přikývl. Vstal, vyměnili si s Aznarem pohledy a běželi dál koridorem.
Ve vedlejším hangáru byli nashromážděni všichni přeživší vězni. Někteří zranění, ale všichni více méně schopní pohybu.
Matt se rozhlédl a našel novorepublikového kapitána Hadriana stojícího v hloučku novorepublikových a imperiálních vězňů – důstojníků. Jeden z imperiálů měl insignie velitele. Matt k nim přistoupil.
„Všichni přeživší vězni by už měli být tady,“ podíval se na velitele. „Ale váš kapitán zahynul.“
Velitele toho zjištění viditelně vyvedlo z míry. Matt vycítil, že ten muž je šokován a i zarmoucen. Rychle se ale vzpamatoval – zřejmě si uvědomil, že teď velí on – a řekl: „Mohu mít dotaz? Jsme my teď vašimi vězni?“
Matt vzdychl. „O tomhle bych se dohadoval později. Je to trochu komplikovaná situace, ale všichni se chceme odtud dostat, ne?“
Velitel přikývl. „Já vím, ale myslím, že pokud byste se nám v tom nepokusili zabránit, tak nepoletíme s vámi, ale zkusíme své štěstí v jednom z těchhle,“ ukázal na trojici velkých nákladních Xiytiar transportérů ukotvených v tomto hangáru.“
Matt zvedl obočí. „Jste si jistý? Tyhle lodě jsou určené pro převoz nákladu, nevím jestli dokážou uvést a uživit tolik lidí.“
„Jsme ochotni to risknout. Pár dní vydržíme, než se dostaneme k obydlené planetě, kde budeme moct doplnit zásoby nebo zavolat o pomoc.“
Matt se poškrábal na hlavě. „Ehm… tak mě napadá, víte, že jsme v Zóně?“
Veliteli se rozšířily oči. „Myslíte ten shluk mlhovin? Co tady dělá vojenská… jakákoliv základna?“
„To je další dlouhá historie. Na palubě budete určitě mít navigační počítač, který vám vytyčí kurz ven a k nějaké planetě se dostanete za pár dní. Ale pořád si to můžete rozmyslet.“
Velitel to chvíli zvažoval. „Ne, myslím, že to risknem.“
„Dobře,“ řekl Matt. „Hodně štěstí.“
„Vám taky.“
Velitel začal shromažďovat své muže a vysvětlovat jim situaci. Matt se otočil. Kapitán Hadrian a novorepublikoví vězni už v hloučcích odcházeli k hangáru, kde byly jejich výsadkové lodě a kde byla oblast zajištěná republikovými vojáky a Murdockovými stormtroopery.
Matt vytáhl komlink. „Tady Lavron. Cíl Alfa splněn.“

* * *

„Tady seržant ,Baret‘ Otara,“ ozval se hrubý hlas v interkomu na Valiance. „Cíl Delta splněn. Nálože jsou rozmístěny. Na kolik máme nastavit odpočet?“
Viceadmirál Ziga zapřemýšlel. Zřejmě to odpálí dálkově, až budou všichni pryč, ale pokud by se něco stalo, měli by mít jistotu, že to exploduje i tak. „Nastavte odpočet na… dvacet minut. A vraťte se do hangáru.“
„Rozkaz.“
Ziga se podíval průzorem ven. Lodě z jeho úderné skupiny byly v bezpečné vzdálenosti a Slavikovy hvězdné destruktory jim nevěnovaly již téměř žádnou pozornost, místo toho se přibližovaly co nejtěsněji k základně. Proč?
Všiml si skupin raketoplánů a nákladních transportérů startujících ze základny Requiem. Je možné, že destruktory jsou tak blízko, aby je ochránily a rychle je dostaly na palubu? Je to možné, ale Ziga z toho měl velmi špatný pocit.
„Naše lodě už začínají opouštět hangár,“ řekl senzorový důstojník.
Ziga sjel pohledem k „jejich“ hangáru. Ano, několik corellianských transportů Hnutí odporu a jeden raketoplán třídy Gamma už odlétají.
„Ať je pár našich stíhaček doprovodí, pro případ, že by se Slavik o něco pokusil.“
„Pane,“ oslovil ho komunikační důstojník. „Signál z lodi Flare.“
„Dejte to na audio,“ nařídil Ziga. „Cruise, to jste vy?“
„Ne,“ ozval se neznámý hlas. „Tady... ehm... tady je Trum. Cíl Beta… dalo by se říct, že stále probíhá.“
„Uklidněte se,“ řekl jemně Ziga. „A pěkně pomalu mi řekněte, co se stalo.“
„To plavidlo – Grazer – nebylo na palubě. Zjistili jsme, že bylo přepraveno na Slavikovu loď. A tam Laura s několika dalšími šla.“
Ziga ztuhl. „Co si ta ženská sakra myslí, že dělá?!“
„Um… pane,“ začal Trum, který si asi neuvědomil, že ta otázka nesměřovala na něj. „Náš úkol byl – je – najít Grazer a zničit ho, sabotovat nebo zajmout a to Laura právě…“
„Ten úkol se ale vztahoval jen na oblast základny!“ Ziga se zarazil. Už s tím stejně nemůže nic udělat. Pokud ukradla jeden z evakuačních raketoplánů, zřejmě už bude na palubě Montauku. Nemůže s tím nic dělat. Nezbývá mu nic jiného než doufat, že ji bude provázet Síla.
Jeho pohled utkvěl na základně. Zdálo se mu to, nebo se vrata do jejich hangáru zavírají?
„Poručíku, co se to tam děje?“
Komunikační důstojník chvíli poslouchal pro Zigu nezřetelný hlas z interkomu, poté tu zprávu přetlumočil: „Vypadá to, že několik Slavikových odpadlíků zřejmě opravilo ovládání vrat v hangáru a zavřelo je. Jedi Lavron je jde s několika lidmi znovu otevřít.“
Ziga přikývl. Ze zkušenosti věděl, že těch pár vojáčků zapomenutých za linií většinou působí velké problémy.
Z jednoho z vedlejších hangáru začaly startovat tři Xiytiar transportéry. To jsou zřejmě ti imperiální vězni, o kterých se zmínil Lavron. Rozhodli se, že zkusí štěstí na vlastní pěst. Ziga je svým způsobem chápal. Kdyby jeho z vězení zachránilo Impérium, asi by se zachoval stejně. Jen doufal, že Slavikovy lodě se na ně nepokusí střílet.
Ale Slavikovy destruktory si jich nevšímaly. Udržovaly pozici nad masivními vraty do jednoho ze dvou obřích hangárů.
Jako by na něco čekaly…
V interkomu zapraskalo. „Tady nadporučík Stacy Mila,“ ozval se známý hlas. „Cíl Gama nesplněn. Podařilo se nám zajistit na místě imperiální destruktor, ale republikový křižník se odpoutal od všech držáků a klapek a začíná startovat!“
V tu chvíli se vrata masivního hangáru začala otevírat.
Lehký calamarský křižník vylétal ven, přímo mezi dvojici Slavikových destruktorů, připravených ho eskortovat, dokud neskočí do hyperprostoru.
A to bude ještě chvíli trvat.
„Pošlete zprávu všem lodím!“ vyhrkl Ziga. „Musíme zničit tu loď, dřív než skočí do hyperprostoru!“
„To půjde ztuha,“ prohodil kapitán Drag. „Přes dva hvězdné destruktory se neprobijem a neudržíme se dost dlouho, abysme ten křižník zničili. Provést skok do hyperprostoru bude moct tak do tří minut.“
„Ta loď je až po okraj narvaná výbušnou horninou,“ připomněl mu Ziga. „Stačilo by pár zásahů skrz trup a spustí se řetězová reakce.“
Podíval se ven na odlétající křižník a dva destruktory po jeho boku a novorepublikové stíhačky, které se k nim pomalu blížily.
Jinou možnost neměli.

* * *

Admirál Slavik se zamračil. „Jak to myslíte, že druhá loď nemůže vyletět?“
Hologram servisního technika – jednoho z mála, který v základně ještě zůstal – sebou škubl. „Nová republika něco udělala s kotevními svorkami. Jejich stisk překročil bezpečnou hranici a porušil trup. Nemůžeme loď uvolnit, aniž bychom ji nezničili. Šlo by to nějak udělat, ale potřebovali bychom dost času a speciální vybavení.“
A ani jedno z toho nemáme, pomyslel si Slavik. Plán. Jeho plán. Operace Nový začátek nebude moci být splněna úplně. Ale pořád má jednu z lodí. To vyvolá dostatečný rozruch pro jeho účely. Ne takový, jaký by si přál, ale dostatečný.
„Jak dlouho ještě?“
„Už jen třicet sekund,“ řekl navigační důstojník.
„Je nějaká loď dost blízko, aby představovala hrozbu?“
„A… ne, admirále,“ řekl taktický důstojník. „K našemu pravoboku se blíží novorepublikové stíhačky. ETA třicet sekund. V dálce za námi se drží tři ukradené Xiytiar transportéry – nepředstavují žádnou hrozbu. Daleko vepředu je několik menších plavidel, asi průzkumné lodě, také nepředstavují hrozbu.“
Slavik přikývl. „Vyšlete naše stíhačky vstříc jejich. Jaký je status?“
„Připraveno.“
„Tak můžete,“ zhluboka se nadechl a více nahlas dodal: „Začínají se psát dějiny.“
Počítačem řízený lehký calamarský křižník náhle prudce zrychlil, jak se aktivoval jeho SLAM systém a v mžiku se vzdálil od destruktorů, od stíhaček, nepřátelských fregat i těch průzkumných lodí. Během několika vteřin byl dost daleko od základny, aby mohl skočit do hyperprostoru.
Když plavidlo v mírném záblesku přešlo na nadsvětelnou rychlost, Slavik dlouze vydechl. Ano, dokázal to! Dnešní událost vskutku ovlivní historii.
„Odvolejte stíhačky,“ nařídil tiše. „Dostaneme na palubu zbylé evakuační raketoplány ze základny Requiem a odletíme.“ Věnoval pohled novorepublikové úderné skupince a usmál se. Nad čím asi teď přemýšlí?
Oxanna jako obvykle vypadala stejně nadšeně jako on. „Dokázal jste to.“
„Dokázali jsme to,“ opravil ji Slavik. „Sám bych to nezvládl.“
„Admirále,“ oslovil ho komunikační důstojník. Usmíval se možná ze všech nejvíc. „Prioritní zpráva z Vindicatoru: Právě se jim vrátila průzkumná sonda z Pulvikovy rozsedliny.
Našli novorepublikovou základnu.“

* * *

Viceadmirál Ziga tupě zíral průzorem na místo, odkud skočil calamarský křižník Scylla do hyperprostoru. Loď zkázy. A nepodařilo se jim ji zadržet.
Slavikovy destruktory přijímaly poslední evakuační lodě a připravovaly se k odletu. Novorepublikové lodě vůbec nevnímaly.
Prohráli jsme, pomyslel si hořce Ziga. Ta loď poletí až na centrální planetu Impéria – Bastion – a zdevastuje ji. Impérium má teď možná plno vnitřních problémů, ale po tomhle z toho přeživší automaticky obviní Novou republiku a vrhnou se na ni jako vzteklí psi se vším, co mají.
Potřásl hlavou. Ne. Ta loď ještě nedorazila k cíli. Bude jí trvat možná i několik týdnů, než dorazí k Bastionu.
„Komunikace, spojte se s imperiálními vězni na palubě těch Xiytiar transportérů. Informujte je o situaci. Snad se jim podaří dostat se do Impéria dřív než ten křižník a varovat je.“
„Na to bych ovšem nesázel,“ řekl chmurně Drag. „Xiytiar transportér se co do rychlosti nemůže měřit s calamarským křižníkem. A Slavik určitě nechal své lodi zkázy přesně propočítat kurz, než ji vyslal.“
„Já vím,“ řekl chmurně Ziga. „Budeme muset vyslat další plavidlo ze Zóny, aby informovalo Coruscant. Snad se jim podaří se spojit s agenty na imperiálním území, kteří by je mohli varovat.“
„Jenže ani naši agenti na imperiálním nevědí, kde přesně je Bastion,“ upozornil ho Drag.
Ziga vzdychl. „Já vím, ale musíme něco udělat. Cokoliv. Musíme nějak zabránit dalšímu masakru.“ Opět vzdychl.

* * *

„Lavrone, pospěšte si, už máme jenom devět minut, než to tu vyletí do vzduchu.“
„Jen klid, už tam jsme,“ řekl Matt Lavron do komlinku. On, kapitán Aznar a jeden z jeho stormtrooperů už byli téměř u řídicího centra hangárů. Matt měl zase nějaké divné tušení…
„Jsme tady,“ řekl Aznar. Trojice přešla po lávce spojující údržbářské sekce nad úrovní hangárů do centra. Bylo nepoškozené a zcela opuštěné.
„Asi to byl opravdu jen nějaký zapomenutý technik, který se rozhodl nám trochu znepříjemnit život,“ řekl Aznar. „Lavrone, cítíte něco?“
Matt zavřel oči. „V okolí je jedna další bytost,“ pronesl nepřítomně.
„To se mi nelíbí,“ zabručel Aznar a podíval se na stormtroopera. „Prohlédněte panel, jestli tam není nějaká past.“
Stormtrooper vytáhl scanner a všechno důkladně prohlédl. „Nic, pane.“
Aznar přikývl. „Tak otevřete hangár a pojďme odtud.“
Stormtrooper poslušně stiskl několik tlačítek a vrata hangárů se opět začala otevírat.
„Fajn,“ řekl Aznar a pokynul stormtrooperovi, aby ustoupil. Poté do panelu vypálil dva ničivé výboje. „To pro případ, že by to náš přítel chtěl znovu zavřít.“
Mattův komlink zapípal. „Už jen sedm minut!“
„Vrata se již otevírají,“ upozornil Matt.
„A za jak dlouho se sem dostanete?“ zeptal se hlas kapitána Murdocka.
„Prostě leťte všichni pryč a nechte za sebou moji Alici. Nikdo cizí ji jen tak nesebere, to vám garantuji. Poletíme v ní.“
„Jak chcete, hodně štěstí.“
Matt vypnul komlink a trojice vyšla zase ven na lávku. Podivný pocit ale odmítal ustat.
Náhle se cosi mihlo v Mattově periferním vidění.
„Pozor!“ křikl a vytasil světelný meč.
Sprška červených střel zasypala lávku. Aznar koupil tři zásahy přímo do hrudníku a padl na zem mrtvý.
Laserové střely se přesunuly na Matta. Jedi je rychle odrážel zpět a přeživší stormtrooper ho podporoval střelbou z vlastního blasteru. Ale jejich cíl byl příliš rychlý. Matt ho neviděl jasně, létal a pohyboval se u stropu hangáru. Možná to byl zapomenutý Zero-G stormtrooper. Voják v bojovém skafandru pro mise v nulové gravitaci.
Laserové střely na vteřinu přestaly létat na Matta a zamířily se na zbývajícího stormtroopera. Muž se rychle přikrčil, ale jedna střela ho trefila do spánku a on zavrávoral a přepadl přes zábradlí vstříc smrti.
Útočník věnoval Mattovi dalších několik střel, poté přerušil útok, přilétl blíž a dosedl na lávku několik metrů před Matta, aby byl v dostatečné vzdálenosti od jeho světelného meče.
Nebyl to Zero-G stormtrooper.
„Dobrý den, pane Lavrone,“ řeklo jedno z dvojčat.
Matt zamrkal. „Sopak?“
„Stevak,“ zavrčel. V jeho hlase neznělo žádné škodolibé potěšení, jako při jejich posledním setkání na Derolisu. Jen čistá nenávist. „Zabil jste mého bratra! Mé dvojče! Mou součást!“
Matt začal pomalu ustupovat zpátky k centrále. „Hele, vím, jak se asi cítíš, ale za šest minut celej tenhle komplex vybouchne.“
„To je mi jedno,“ zasyčel Stevak. „Potřetí neutečete.“
Mattovi bleskla hlavou myšlenka, jak se přiblížil k centrále. Když si předtím vzpomněl na Zero-G stormtroopery…
Stevak zaútočil. Pozvedl dva rychlopalné blastery a začal střílet. Matt střely odrážel, ale Stevak se rychle vznesl na svém jetpacku ke stropu. Byl dost rychlý, aby ho odražené střely nezasáhly.
Ale byl i dost daleko. Matt rychle udělal přemet nazpět a dostal se do centrály. Měl jen několik sekund. Začal se rozhlížet po panelech. Kde to je? Kde…
Konečně to našel. Otočnou páku, nad kterou byl symbol „G“. Rychle ji stisk a otočil na nulu. Stevak se už blížil. Matt se otočil, vyběhl ven na lávku a skočil přes zábradlí dolů.
Během těch několika dlouhých vteřin, jak padal, se cítil stále lehčí a lehčí. A náhle nevážil nic, jak gravitace klesla na nulu. Dolů už letěl jen setrvačností.
Začal mávat rukama, aby alespoň trochu mohl určovat směr, kterým se bude vznášet. Stevak bude určitě hned za ním a navíc má tryskový batoh…
Matt „doplachtil“ až do koridoru, dost úzkého na to, aby se mohl dotýkat obou stěn a posunovat se tak dál. Stevak stále nebyl nikde k vidění.
Konečně se dostal do hangáru, kde na něj poslušně čekala Alice. Naštěstí se nevznášela ve vzduchu. Její magnetické přistávací držáky ji držely na místě.
Matt vytáhl své dálkové ovládání, otevřel si dveře a zapnul motory. Odrazil se od stěny a přelétl část hangáru až k rampě své lodi. Vlétl na palubu a okamžitě sebou šlehl o zem, když se ocitl v gravitačním poli Alice.
Rychle doběhl do kokpitu a začal startovat. Zbývaly mu možná tři minuty.
Alice se zvedla a vyrazila z hangáru ven do vesmíru.
Všichni ostatní už odlétli, jak si Matt všiml, i Nová republika i Slavikovi lidé. V dálce viděl skupinku malých plavidel, zřejmě nějakých průzkumných lodí, jak právě přechází na nadsvětelnou rychlost. Zřejmě zapomenuté lodě, které se odpojily od větší skupiny.
Jinak tu byl Matt sám.
Alice se náhle otřásla.
Ne tak docela sám.
Ze základny k němu mířila nějaká loď. A pálila na něj.
Stevak se zřejmě tak rychle nevzdal.
Matt aktivoval obranné systémy. Počkal, až se k němu loď víc přiblíží a uvolnil za sebou několik EMP min.
Stevak se ale nenechal tak snadno dostat a začal miny sestřelovat.
Matt strhl řízení prudce doprava a udělal stoosmdesátistupňový obrat. Spustil své automatické lasery a prolétl Stevakovi přímo nad hlavou, věnujíc mu salvu červených výbojů.
Stevakova loď vypadala jako silně modifikovaný stíhač třídy Corsair. Senzory ji identifikovaly jako Bounty. To nebyl moc originální název. Zřejmě tu loď používal spolu s bratrem pro lov lidí. A lodě námezdních lovců bývají hodně dobře vyzbrojené. Možná lépe než Alice.
Matt se blížil zpět k základně v asteroidu. Poté stočil loď a letěl těsně nad kamenným povrchem. Stevak však byl hned za ním, jeho laserová děla zuřivě pálila na Mattovu loď.
Matt se pokusil ještě trochu zrychlit. Základna by měla explodovat každou chvíli. Pokud by se mu povedlo nějak předvídat…
Pískot alarmu ho varoval, že na něj Stevak vystřelil dvě protonová torpéda. Rychle stiskl tlačítko označené „Chaff“. Jedno torpédo to zmátlo a svedlo z cesty, ale druhé ho zasáhlo do zádi. Alice se mohutně otřásla a ozvalo se ještě několik menších výbuchů zezadu.
Matt zavřel oči a nechal se prostoupit Sílou. Nálože v základně už musely explodovat, to znamená, že hlavní reaktor by se měl každou chvíli přetížit. Musí se soustředit. Soustředit…
Náhle jeho ruce jako by samy od sebe strhly řízení. Loď se prudce zvedla. O vteřinku později se základna a celý asteroid rozlétly na miliardu kousků.
Stevak se pokusil kopírovat Mattův manévr, ale než to stačil, jeho loď zasáhl velký úlomek asteroidu. Bounty explodovala.
Matt se usmál. To by bylo. Začal propočítávat vektor zpět do Pulvikovy rozsedliny…
Lodí se opět začal ozývat alarm, tentokrát poněkud jiný tón signalizující fyzické poškození.
Matt zkontroloval displeje a zaklel. To muselo být to torpédo… Jeho podsvětelný motor vynechával a za chvíli přestane pracovat úplně. Ztrácel rychlost. Nestihne doletět až do místa, odkud bude moci skočit k Pulvikově rozsedlině.
Bude muset provést skok někam jinam a potom vytyčit kurz k novorepublikové jednotce, nebo nějak zavolat o pomoc. Jenže obojí bude v Zóně kvůli iontovým mlhovinám problém.
Zhluboka se nadechl. Nezbývalo mu, než se opět nechat vést Sílou. Jeho ruce začaly pracovat na řídicím panelu, zadával vektor pro skok, psal čísla, která mu přicházela na mysl, jako by mu je někdo šeptal do ucha.
Potom stiskl páku hypermotoru a sledoval, jak se hvězdy mění v tenounké čárečky.
Pořád z toho měl velice špatný pocit…