Exhument

Autor: Johnak Wheeliak

"Už se to nese," řekla s blaženým úsměvem na rtech Tracy stojící v kuchyňském koutku v odpočívárně na Mathii. Na vařiči měla velký hrnec a pomocí sběračky nandávala jeho obsah do hlubokých misek.

Její tři společníci seděli u prostřeného stolu. Ian a Lix na pohovce, Matt v jednom z křesel.

"Nechceš pomoct?" nabídl se Ian.

"Ne, dík, jsem v pohodě." Narovnala misky na podnos a opatrně to odnesla ke stolu. Trvala na tom, že uvaří pokrm, který často jedla na Katraasii, když byla menší a nechtěla, aby jí někdo pomáhal.

Položila tác na stůl.

"Berte si," vybídla je a posadila se do zbývajícího křesla.

Matt vzal jednu misku a přisunul ji k sobě. Bylo to jakési červeňoučké mleté maso, zlehka polité rudohnědou omáčkou a ozdobené několika kousky zeleniny, kterou nepoznával.

"Naučila mě to dělat jedna stará Barabelka, když mi bylo jedenáct," vysvětlovala Tracy, "je to jednoduché na přípravu a materiál na to se dá na Katraasii sehnat na každém kroku. Pár kousků pro přípravu se mi podařilo sehnat i na Desperu."

"Voní to nádherně," usmál se Ian.

"Ano, opravdu," řekl Lix.

"Souhlasím," přikývl Matt, "ale nesnažte se to zatím jíst, je to nemožné. Radši se snažte uvědomit si pravdu."

"Jakou pravdu?" optala se opatrně Tracy.

Matt se podíval na stůl: "Lžíce tu není."

"Eh, no jo!" Tracy se otočila směrem ke kuchyňce, zvedla ruku a pomocí Síly si přivolala z pultu čtyři lžíce.

"Ano, díky," řekl Matt, přijal lžíci a ochutnal. Mělo to ostrou, ale zároveň jemnou chuť. Zajímavé.

"Je to... dobré," řekl opatrně.

"Já myslím, že je to úžasné," řekl Ian, "jak se to jmenuje?"

"Womp lunchmeat," řekla Tracy ochotně.

"Proč womp?"

"No, podle wompské krysy," vysvětlovala nevinně, "sice to nemusí být jen z wompské. Jde to uvařit z jakékoliv. Rozemleté se stejně nepozná, z jakého druhu krysy to je. Hlavně, aby byly pěkně vypasené."

Matt a Ian ztuhli. Matt cítil, jak mu z pootevřené pusy vypadávají kousky masa zpátky do misky. Byl za to ovšem vděčný.

"Vy lidi jste neuvěřitelní," vybuchl Lix, "jídlo vám chutná a chválíte ho, ale jakmile zjistíte, že se dělá z nějakého všeobecně neoblíbeného zvířete nebo třeba jen orgánu, tak hned ohrnujete nos a plivete to zpátky na talíř. Co je sakra na tom, že je to z krysy?!?! Víte z čeho všeho děláme pokrmy na Devaronu?"

Matt cítil jak rudne. Ten zatracenej Devaronian měl pravdu. Najednou mu došlo, že musel Tracy urazit.

"Já..." začal a podíval se na ni, "promiň. Já... Ono mi to samozřejmě chutná, to byla jen... podvědomá reakce. Já... je mi to líto."

"Mě taky," řekl tiše Ian a vzal ji za ruku, "promiň."

"Netrapte se tím," odvětila klidně, "tohle se mi nestalo poprvé."

"Stejně to musím nějak napravit," řekl Ian, "na zpáteční cestě udělám corellianskou specialitu. Ryshcate."

"O tom jsem už slyšel hodně," řekl Lix, "myslíš ale, že na to seženeš suroviny?"

Ian pokrčil rameny: "Možná budou mít něco na základně Sierra. Prý je tam spousta různých relikvií a zajímavých předmětů, třeba tam najdu i ingredience na ryshcate. Pokud ne, tak to udělám později."

Večeři dojedli v klidu a když sklidili ze stolu, věnovali se relaxaci.

"No, není to moc veselá ,černá hodinka´," postěžoval si Matt, "pojďte o něčem mluvit, ať tu nesedíme jak pitomci."

"Tak řekni třeba něco o sobě," navrhl Lix.

"Jo, ale co?"

Pokrčil rameny: "Tak třeba něco o svých začátcích na akademii Jedi. Přišel tam několik měsíců před námi, tak povídej, přeháněj. Slyšel jsem, že jsi se najednou choval naprosto jinak a uvažoval jsi, že s tím praštíš."

Matt přikývl: "Ano. Když mě mistr Skywalker odvedl na akademii, nějak jsem nevěděl, co se ode mě čeká. Slýchával jsem historky o rytířích Jedi za staré Republiky a celé mi to přišlo, jako kdyby šlo o nějaké čaroděje z pohádek. Neuměl jsem si dost dobře představit, že bych měl být jedním z nich. Pokoušel jsem se chovat, tak jak byli Jediové popisováni, místo abych byl sám sebou. Myslel jsem, že se to ode mě vyžaduje. To se mi ale nelíbilo a opravdu mě napadlo, že s tím praštím.

"Nebyl jsem tam moc dlouho, když na akademii zaútočila admirál Daala. Spojili jsme své síly nebo spíš Síly a podařilo se nám útok odrazit, ale jeden z nás, Dorsk 81, zahynul. Nevyvedlo mě to sice moc z míry, koneckonců, když mi bylo šestnáct, tak byli mí rodiče zabiti a já pak společně se sestrou v Mathii prorazil imperiální blokádu, nicméně jsem přemýšlel, jestli je cesta Jedie pro mě to pravé. Mistr Skywalker mě přemluvil, abych zůstal alespoň pár měsíců, souhlasil jsem. Stále mě to moc nebavilo. Postavil jsem si světelný meč a začal s ním trochu trénovat. Potom na akademii zaútočil Desann a jeho Znovuzrození."

Upřel pohled kamsi do prázdna, jako by vzpomínal: "Zrovna jsem s několika dalšími učedníky trénoval v tělocvičně šerm, když na nás zaútočili. Ozval se hluk a pak na nás vlítli Znovuzrození, někteří měli i obleky z cortosisu. Jednoho z nás zabili než stihl vůbec zareagovat, my ostatní jsme se snažili bojovat ze všech sil, ale nebyli jsme žádní mistři a oni měli přesilu.

Pak se tam z ničeho nic objevil Kyle Katarn a tentokrát to byl Znovuzrozený, kdo zemřel dřív než stihl zareagovat. Kyle bojoval jako mistr, ale jeho chování a některé jeho manýry byly v rozporu se vším co jsem o Jediích slyšel nebo co nám prezentoval mistr Skywalker. S jeho pomocí jsme Znovuzrozené brzy porazili. Já a jeden další přeživší učedník jsme pak doprovázeli Kyla ven na nádvoří, kde jsme mu pomohli s několika dalšími Znovuzrozenými a když se šel Kyle osobně vypořádat s Desannem, pomohli jsme mistru Skywalkerovi a novorepublikovým vojákům dovyčistit akademii. Nakonec jsme samozřejmě zvítězili a pro mě to byla zajímavá zkušenost. Jednak jsem neměl takhle na kahánku od doby, co jsem utekl z Lomosu III, ale hlavně jsem si díky Katarnovi uvědomil, že si nemusím na nikoho hrát, pokud chci být Jediem, že můžu být sám sebou," mávl rukou, "a voilá, Matt Lavron byl zpátky. Po čase jste přišli na akademii vy a dál to už znáte."

Na dlouhou chvíli se odmlčel: "Tak, já se vám už vyzpovídal, teď ty, Lixi."

"Proč já?"

"Protože to byl tvůj nápad. Pochlub se nám s něčím zajímavým ze své minulosti."

Lix přikývl: "Dobře, tak teda jo. Vzpomínám si, když jsem jel svůj první závod podracerů. Bylo mi devatenáct a měl jsem pořád takový divný pocit, že tenhle..."

Palubou se náhle začal rozléhat jemný, ale vytrvalý zvukový tón.

"Už se blížíme k planetě Tiron," vysvětlil Matt a vstal.

"Dopovím to později," řekl Lix, "těšte se, je to úžasná historka!"

Přešli do kokpitu, Matt se posadil do svého křesla, vypnul sirénu a překontroloval údaje na displeji. Do sedadla kopilota se tentokrát vecpal Lix.

"Třicet sekund do výstupu z hyperprostoru," nadechl se, "máte taky takový zvláštní pocit?"

Všichni přikývli. Matt se soustředil, cítil záchvěvy v Síle. Cítil přítomnost něčeho známého.

"Deset sekund," upozornil ho Lix.

Matt uchopil páku hyperpohonu a zatáhl za ni, když odpočet dosáhl nuly.

Modrý "tunel" hyperprostoru se změnil v dlouhé štíhlé paprsky, ze kterých se následně staly hvězdy. Ocitli se v normálním prostoru u planety Tiron.

A ten podivný pocit zesílil natolik, aby ho poznali.

"Mistr Skywalker je na té planetě!" vyhrkla Tracy.

"Co tam sakra dělá?!" ptal se Ian, ačkoliv věděl, že odpovědi se mu od jeho přátel těžko dostane.

Matt pokrčil rameny. Opravdu dole cítil mistra Skywalkera, ale ještě něco dalšího.

Rozdrnčela se poplašná siréna signalizující nepřátelské plavidlo v oblasti.

"Sithspit," zavrčel Matt a zapnul scanner. Ten v sektoru lokalizoval tři velké lodě s neznámým označením, automaticky pokládané za nepřátelské.

"To vypadá jako solidní problémy. Máme tu... jeden křižník třídy Carrack, jeden třídy Strike a ještě doprovodný nosič."

"Imperiálové?" zeptal se Ian.

Matt prostudoval několik posledních dat ze senzorů a zavrtěl hlavou: "Myslím, že ne. Mají sice podobně kódované signály, ale Impové by se vytasili spíš s hvězdnými destruktory."

"Tak co myslíte, že jsou zač?"

"To je jedno!" řekl Lix, "navrhuju to rychle otočit a vypadnout odtud!"

"To nemůžeme," namítla Tracy, "mistr Skywalker je tam dole a zřejmě má potíže."

"Já vím," připustil Lix, "ale tím, že se tu necháme zabít, mu moc nepomůžeme."

Než stihl kdokoliv odpovědět, zapraskal intercom.

"Neznámá lodi, zde je křižník třídy Carrack Moonraker, okamžitě vypněte motory a připravte se na nalodění. Pokud neuposlechnete nebo se pokusíte odletět, budete zničeni."

"Originální," zabručel Matt a zaměřil onen křižník. Byl od nich vzdálen jen sto kilometrů a přibližoval se. Ostatní dvě velké lodě byly příliš vzdáleny, aby představovaly okamžitou hrozbu.

"Navrhuji poslat nouzovou zprávu do Nové republiky," řekl Lix.

Matt zapnul komunikátor a stiskl několik tlačítek. Z reproduktoru se ozval jen šum, dokud ho zase nevypnul.

"Ruší externí vysílání!" vykřikl a přidal do pohonu víc energie. "Myslím ale, že máme šanci prorazit jejich obranu a přistát na planetě."

"Matte!" vyprskl Lix, ale pak se uklidnil a v klidu pokračoval, "mě se nelíbí utéct o nic víc než tobě, ale pravděpodobnost, že se nám v téhle jachtičce podaří odmanévrovat imperiální lodě je..."

"Žádný pravděpodobnosti!" přerušil ho Ian, "já jsem Corellian, já žádný pravděpodobnosti nebo odhady neuznávám."

"A moje sestra říkávala: ,Kdo se nepustí do boje, ten určitě nemůže vyhrát!´" přidal se Matt, "a nebojte se. Na povrch planety se dostaneme živí a zdraví. Sázím na to svou dobrou pověst."

"Matte, ty nemáš dobrou pověst," řekla Tracy.

"No, možná ne, ale doufám, že si ji během téhle akce získám. Držte se!" Strhl řízení a pokusil se proletět kolem křižníku zleva.

Pípípíp.

"Senzory indikují pět TIE Fighterů. Odpoutaly se od trupu Moonrakeru a míří proti nám," hlásil Lix, "doufám, že máš nějaké eso v rukávu."

"Něco málo bych měl," řekl Matt. Pod palubní deskou nahmatal tlačítko, které stiskl.

Dřevěná, dekorativní deska pod řídícím panelem se rázem odsunula a odhalila pod sebou sadu knoflíků.

"Co to má být?" zeptala se Tracy.

"Říkal jsem vám, že můj otec postavil tuhle loď jako dárek pro mou matku. A otec nechtěl, aby se jí něco stalo. Chtěl aby byla stále v bezpečí."

"A to znamená?"

Matt se usmál a vrhl pohled na Lixe: "To znamená, že nepřátelští piloti se budou divit, co všechno tahle jachtička dokáže."

Jako by v odpovědi se loď mírně zachvěla, jak se jeden z TIE Fighterů dostal na dostřel a vypálil na Mathii několik zelených střel, které se neškodně zaryly do štítů, které trochu oslabily.

Matt zahájil úhybné manévry, ale byla to jen zdržovací taktika. Když se už všech pět TIE Fighterů seskupilo do útočné formace a drželo se na přímém kurzu k zádi Mathie, Matt stiskl na utajeném panelu tlačítko označené jako "EMP Mine".

Pod hlavními motory lodi se objevil otvor, ze kterého vylétla mina připomínající malý disk. TIE Fightery letěli dál, přímo k ní. Jeden z pilotů si zřejmě všiml nebezpečí a strhl svůj stroj doprava, ale nestihl to. Mina explodovala a modrý zářivý paprsek zasáhl všechny stíhačky, které pak zůstaly viset bez života uprostřed vesmíru.

"Elektromagnetický puls," vysvětloval Matt, "vyřadil veškerou jejich elektroniku. Už nepředstavují žádnou hrozbu."

"Tyhle možná," řekl zachmuřile Lix, dívaje se na senzorový displej, "ale od křižníku třídy Strike se k nám blíží eskadra TIE Interceptorů a další směska stíhaček se blíží od doprovodného nosiče."

Kapitán Simons pozoroval průzorem na můstku Moonrakeru, jak nepřátelská jachta právě zneškodnila všech pět stíhaček z jeho lodi.

EMP mina? To asi není jen tak obyčejná jachta.

"Pane, nepřátelská loď míří přímo k planetě," hlásil senzorový důstojník.

Simons, vytržen z přemýšlení, se otočil k posádce můstku: "Pronásledovat! Aktivujte tažný paprsek, jakmile budou v dosahu."

"Kapitáne, ta loď je rychlejší než my."

"To je možné, ale my máme zase všechny ostatní výhody. Až se střetnou s TIE Interceptory, budou muset začít manévrovat a to bude naše šance je odchytit. Hlavně upozorněte všechny stíhačky, ať si dávají pozor na ty EMP miny."

Posádka začala vykonávat jeho rozkazy.

"Pane, naléhavá zpráva z povrchu od warlorda Gruthara," ozval se po chvíli komunikační důstojník, "pouze audio." Simons přistoupil ke komunikační konzoly: "Přepojte to."

"Kapitáne," ozval se warlordův hlas, "slyšel jsem, že se v systému objevila nějaká loď. Doufám, že vám nemusím připomínat, že se za žádnou cenu nesmí dostat pryč."

"O to jim zřejmě ani nejde," prohlásil Simons, "letí přímo k planetě. Buď to jsou šílenci nebo hrdinové. V každém případě je dostaneme dříve, než vstoupí do atmosféry."

"Výborně, kapitáne. Nezklamte mě."

Simons se usmál: "Nebojte se, pane."

* * *

Matt stiskl další tlačítko a na přídi před průzorem, na zádi za motory a na spodní části trupu se objevila dvojitá otočná laserová děla.

Zaměřil nejbližší TIE Interceptor a zadal do počítače příkaz "Útoč na nejbližší loď tohoto typu".

"Ta děla mají jistou omezenou inteligenci," začal vysvětlovat, než se ho na to stihli zeptat, "téměř jako droidi. Specifikuji jim cíl a ona ho sama vyhledají a zničí. Každá z dvojic funguje samostatně a můžou tak útočit až na tři cíle najednou. Je to velice efektivní v boji proti neoštítovaným lodím, jako jsou stíhačky TIE. Samozřejmě jim můžu vymezit i jeden specifický cíl, na který budou pálit, nebo taky můžu přepnout ovládání na manuál a pálit sám."

"To zní jak reklama," řekl Ian.

"Samozřejmě, že to je reklama. Předvádím, co naše továrny dokáží. Strejda ti klidně postaví loď přímo na míru. A když mu řekneš, že jsem tě poslat, dostaneš slevu... možná."

"A když tvůj otec daroval loď tvé matce, tohle všechno bylo v základní výbavě?" zeptala se Tracy.

"Jistě. Jak jinak bychom mohli tenkrát prorazit imperiální blokádu?"

Jakmile se TIE Interceptory přiblížily, děla zahájila palbu. Tři stíhačky nestihly včas zareagovat a to se jim stalo osudným. Jejich kolegové rychle kápli na to, co se děje. Přešli na úhybné manévry a zahájili palbu.

Matt se snažil vyhýbat střelám a zároveň poskytovat dělům dobrý "výhled". A docela se dařilo. Schytali sice dost zásahů, ale štíty zatím nepovolily. Nepřátelské stíhačky se nemohly držet přímo za nimi, protože by byly velmi rychle sestřeleny.

Dolní děla právě zničila další Interceptor.

"Šest pryč, šest jich ještě zbývá," hlásil Lix.

"Já vám říkal, že to půjde," usmál se Matt.

Loď se otřásla.

"Zásah, štíty jsou na šedesáti čtyřech procentech!" vykřikl Lix.

"To vydržíme," Matt strhl řízení a pokusil se o vývrtku, zatímco děla dál pálila do Interceptorů.

Pak se kokpitem začaly znovu ozývat sirény, tentokrát trochu jiný tón.

"Někdo nás zaměřil..."

Další náraz, mohutnější než před chvílí. Mathia se začala neovladatelně otáčet.

"...torpédem," dokončil Matt. Proscannoval oblast a našel jeden TIE Bomber, který se držel v uctivé vzdálenosti za Interceptory a pokoušel se Mathii znovu zaměřit.

Matt rychle přenastavil počítač, ať útočí přednostně na Bombery a otočil loď.

TIE Bomber byl brzy zničen přímým zásahem do kokpitu, ale stihl ještě odpálit další torpédo.

"Sithspit!" vydechl Matt. Tentokrát byl ale rychlejší a stihl stisknout tlačítko označené jako "Chaff". Torpédo bylo svedeno z správného kurzu a po chvíli explodovalo.

Jenže místo torpéda záď zasáhl další zelený laserový paprsek.

"Štíty na sedmnácti procentech!" vykřikl Lix.

"To vypadalo jako turbolaser," řekl Matt. Podíval se na displej a ztuhl. Křižník třídy Carrack se k nim zezadu rychle přibližoval a jeho turbolaserové baterie na přídi pálily o sto šest.

Rychle přesměroval energii do zadních štítů a zamířil opět k planetě, ačkoliv věděl, že to už nestihnou. Ty stíhačky je příliš zdržely a od křižníku se už nestihnou dost rychle vzdálit.

Musí něco vymyslet.

* * *

"Pane, jsme v dosahu."

"Aktivujte tažný paprsek," přikázal Simons.

"Rozkaz."

Průzorem bylo vidět, jak se nepřátelská loď zastavila v neviditelném úchopu tažného paprsku a začala se přibližovat k Moonrakeru.

"Připojte je k jednomu z vzduchových uzávěrů," nařídil Simons. Křižníky třídy Carrack totiž neměly žádné hangáry.

Otočil se k muži v uniformě imperiální armády: "Majore, připravte se na nalodění. A zbraně nastavte na omráčení, chci vědět, co jsou ti vetřelci zač."

"Ano, pane," řekl major a odešel z můstku.

"Kapitáne," ozval se senzorový důstojník, "nepřátelská loď se otáčí."

Simons se otočil k průzoru. Loď byla stále bezmocně přitahována, ovšem otočila se k Moonrakeru čelem. "O co se sakra snaží?"

Jako v odpovědi z lodi velkou rychlostí, zanechávaje za sebou ohony, vylétly proti Moonrakeru dvě jasně modrá zářivá tělesa.

Simons se instinktivně přikrčil, ačkoliv to bylo jen zbytečné gesto, kdyby ty projektily prorazily můstek, bylo by mu prd platné, že je skrčený.

Naštěstí můstek proražen nebyl, sotva bylo cítit mírné zachvění.

Zase se narovnal: "Co to u císařových černých kostí bylo?"

"Protonová torpéda, pane," řekl trochu ostýchavě senzorový důstojník.

"Co je to za blbost, poručíku? Kdyby na nás zaměřovali torpéda, tak by to naše senzory měly snad zjistit!"

"Vypadá to, že stříleli naslepo, pane."

Simons zvedl obočí: "Naslepo?"

"Ano, pane," podíval se displej počítače pro přesnější údaje, "na projektor tažného paprsku. Jen těsně ho minuli. Přední štíty klesly na osmdesát čtyři procent."

"Použijte iontová děla, nechci, aby měli čas vystřelit znovu. A už je sakra přitáhněte!"

Znovu se podíval průzorem na přitahovanou loď. Kdo to může být, že střílí naslepo a co víc, téměř se strefí? No, brzy to zjistí.

* * *

Z Moonrakeru vyšlehly dva iontové výboje a zasáhly Mathii. Většina displejů v kokpitu začala jiskřit a pohasínat.

Matt se znovu v duchu proklel, že minul. Používal přece Sílu! Tušil, že nepřátelský křižník jim nedá další možnost. Mají štěstí, že je rovnou nesmetli z oblohy.

"Zneškodnili nás!" řekl ne zrovna klidně Lix a vrhl pohled na displej stavu poškození, "štíty, zbraně a motory mimo provoz. Gravitace a systém podpory života jede na nouzové napájení a... sakra, teď už nefunguje ani přístroj na hlášení škod! Co, že jsi to říkal o té své pověsti, Matte?"

Matt neodpovídal. Věděl, že teď už mají zřejmě jen jednu možnost, jak se v pořádku dostat na zem.

"Jděte do únikových modulů," řekl, aniž by se otočil.

Nastalo krátké ticho.

"Nevím, jestli nám to bude k něčemu dobré," řekl Ian, "ty stíhačky venku..."

"Jděte do modulů," přerušil ho, "mám plán.

Začal si pohrávat z několika dosud funkčními tlačítky a panely. Hypermotory byly v době zásahu iontovým paprskem neaktivní, tak by mohly teoreticky fungovat. Kdyby do nich převedl většinu energie ze systému podpory života, mohli by získat hyperpohon. Jen na pár sekund, ale ty budou bohatě stačit.

Neměli moc času než je křižník přitáhne k sobě. Matt rychle aktivoval hypermotory, začal do nich převádět energii. Stále si opakoval, že to je jediná možnost, ale to ho výčitek nezbavilo a nezbaví.

"Jděte sakra do těch modulů! Za chvíli tu bude docela chladno."

Jeho přátelé začali odcházet z kokpitu, Tracy se u vchodu zastavila a ohlédla se.

"Matte..."

"Jdi do modulu!" křikl na ni nervózně, "chtěl bych tu být sám."

Tracy mlčky odešla. Matt nastavil trajektorii skoku a vypnul bezpečnostní protokoly, takže počítač nepřeruší skok, pokud budou nějaká tělesa v dráze letu.

Zbývalo asi tak třicet sekund, než nepřátelský tažný paprsek přitáhne Mathii k vzduchovému uzávěru.

Matt zadal do počítače rozkaz, ať zahájí skok za patnáct sekund a vstal.

Stál tam jen několik sekund, ale ty se mu zdály jako věčnost, nechtěl odejít, ale věděl, že musí.

"Promiň mi to," zašeptal.

Vypadni už odtud! přikázal mu nějaký vnitřní hlas. Matt ho poslechl, stiskl tlačítko "Execute" a rychle vyběhl z kokpitu směrem k únikovým modulům.

* * *

Neznámá jachta, přitahována k Moonrakeru náhle prudce zrychlila, prorazila štít a detonovala o trup na přídi. Následují řetězová reakce vyvolala několik dalších minoritních výbuchů, jak byla porušena stabilita některých vnitřních generátorů. Celá přední část křižníku se ocitla v plamenech a loď začala neovladatelně klesat do atmosféry. Ze zadní části se začaly vynořovat desítky únikových modulů.

Kapitán Blair pozoroval ten horor z můstku Exhumentu. V takovýhle chvílích litoval, že se přidal k imperiálnímu loďstvu a nedělal rychlodabingy pro holofilmy jako jeho bratr, tam by mu nic nehrozilo. Celé se to seběhlo hrozně rychle. Buďto posádka tažných paprsků Moonrakeru přitáhla tu loď až moc rychle nebo posádka jachty právě vychodila školu pro kamikadze.

Ne, oni nezemřeli. Podle senzorových údajů z jachty těsně před nárazem vylétly dva únikové moduly, které se teď asi už velmi rychle blížily k povrchu planety. Ale i když mají odlišnou konfiguraci, než je mezi tou spoustou vlastních modulů najdou, budou dávno na zemi.

"Tažné paprsky. Začněte sbírat únikové moduly. A taky mě spojte s povrchem. Warlord by měl vědět, co se stalo." Ano, to by měl, ačkoliv se mu to určitě líbit nebude.

* * *

Leia tiše pozorovala Gruthara, jak přijímá z comlinku zprávu, kterou neslyšela. Warlord si jich za těch několik hodin, co tu byl, příliš nevšímal, nenaplnil svou hrozbu a neohrožoval Anakina. Zevrubný výslech asi odkládal na později. Zatím, spolu s tou ženou, kterou oslovoval jako doktorku, dohlížel na nakládání klonových válců a jiného materiálu ze skladu do transportů. Luke však utrpěl pár zásahů, když se několikrát snažil navázat s některým z věznitelů rozhovor, a po každém jeho pokusu ho Rao kopl. Luke zkrátka občas nevycítil, kdy je diplomacie k něčemu dobrá a kdy ne.

"Cože?" zavrčel Gruthar do comlinku, "Moonraker byl zničen? A co ta jachta? ...Jak jste mohli nechat ty moduly proklouznout?!!"

Nastala krátká odmlka, během které mu muž na druhém konci comlinku zřejmě osvětloval své stanovisko.

"Tak alespoň koukejte rychle posbírat naše únikové moduly! Ať Hininbirg vyšle některé útočné raketoplány, aby částečně zaujaly místo po Moonrakeru, dokud nedorazí posily od Thorina. My se tu postaráme o ty moduly... a hlavně o jejich posádku."

Leie konečně svitlo, kde o té lodi slyšela. Podle informací od Talona Karrda loď jménem Moonraker sbírala na planetě Myrkr ysalamiry.

"Jedna z mých lodí byla zničena!" zavrčel na ni Gruthar.

"To je škoda," odsekla, "doufám, že jste pojištěn."

Z warlordovi tváře bylo jasně čitelné, že by ji nejradši udeřil, ale ovládl se.

"Zničili ji velice zvláštním způsobem," pokračoval, "navedli loď na kolizní kurz s Moonrakerem, spustili hypermotor a unikli v modulech těsně před nárazem," na chvíli se odmlčel, pak pokračoval, "a předtím prý stříleli torpéda naslepo! A téměř se strefili!" Podíval se na Luka: "Měli velké štěstí, nemyslíte?"

Luke neodpověděl, ale Leia z něj něco cítila. Luke před lety v bitvě o Yavin použil Sílu, aby navedl protonová torpéda na cíl. Luke zřejmě stejně jako warlord tuší… Ne, on netuší, on ví, že v té jachtě byli Jediové. Zřejmě někteří z jeho studentů. A to znamená, že mají nějakou šanci.

"Na tom koneckonců nezáleží," řekl náhle Gruthar. "Generále, sestavte pátrací týmy a prohledejte okolní lesy. Moduly museli přistát někde tady v okolí. Najděte je a přiveďte mi jejich posádky. Živé nebo mrtvé… ale byl bych radši, kdyby živé."

"Ano, pane," řekl generál.

"Nemám jít také?" otázal se Znovuzrozený, Rao.

Gruthar zavrtěl hlavou: "Ne, pokud se něco semele, chci, abys byl nablízku."

"Ano, můj pane."