Přízrak 2

Přízrak

Autor: Sharon Nuttycombe
Překlad: Yanna

Kapitola 2.

Hvězdy ubíhaly kolem raketoplánu jako souvislý proud, zatímco Obi-Wan a jeho věznitel seděli v napjatém tichu. Konečně učedník znovu promluvil. „Kam mě to vezete?“
„Na svou domovskou planetu. Mám tam nějaké... nevyřízené účty.“
Obi-Wana poněkud překvapilo, že se Eidolon vůbec obtěžoval s odpovědí. Rozhodl se využít své chvilkové výhody a snažil se z něj vylákat další odpovědi. „Proč jste mě unesl?“
„Potřebuju pilota. Teď zmlkni, nebo tě umlčím natrvalo.“ Konverzační tón jeho hlasu však narušovala skrytá hrozba.
Obi-Wan jeho varování ignoroval. „Proč?“ řekl.
Eidolon po něm střelil nevrlým pohledem. „Proč co?“
„Proč potřebujete pilota? Očividně máte dostatečné znalosti pro spuštění štítů a použití zbraňových systémů. Proč potřebujete pilota?
Eidolon se hrubě zasmál. „Blufoval jsem.“
Učedník zamrkal. „Cože?“
„Blufoval jsem. To s těmi štíty bylo snadné – jsou označené. Ale co se týče zbraní nebo odstartování – ne, na to jsem potřeboval tebe.
„Takže...“ Obi-Wan se odmlčel.
„Takže bezpečnostní síly na Kherosu nebyly nikdy ohroženy. Kdyby ses ani nehnul, nejspíš by tě už zachránili.“
Obi-Wan by si nejradši napohlavkoval. Zmocnil se ho pocit marnosti a rozhořčení, ale potlačil je. Aspoň že s ním ten vetřelec mluvil. Informace – jakákoli – může být cenná. Může na tom záviset jeho život, o Qui-Gonově životě nemluvě. „Jak můžete vědět o mně, o mém mistrovi a o Kherosu... a přesto nevědět, jak řídit tuhle loď?“ zeptal se Obi-Wan.
Eidolon odpověděl skoro nepřítomně. „Qui-Gon nikdy nepilotoval kherosianský raketoplán. Proto ani já nevím, jak ho pilotovat.“ Vetřelec mávl rukou do vzduchu. „Ano, asi bych na to s jeho znalostmi dokázal přijít, kdybych měl dost času, ale čas je něco, čeho se mi zrovna nedostává. A teď už se přestaneš vyptávat?“
„Nejspíš ne.“ Obi-Wan se odmlčel. „Proč zrovna já?“ nedal se odbýt. „Určitě by to zvládl i kdokoli jiný...“
Eidolon ho přerušil. „Nedokážu pochopit, jak to s tebou vůbec Qui-Gon vydrží,“ řekl Eidolon. „Jsi rozhodně ten nejotravnější člověk, jakého jsem kdy potkal.“
„Fajn.“ Obi-Wan se nenechal odradit. „Vraťte mistrovi Qui-Gonovi jeho tělo zpátky a zbavíte se mě. Žádný problém.“
„Obávám se, že to teď nepřipadá v úvahu, padawane.“ Obi-Wan se při tom oslovení otřásl. „Trápí tě to, viď?“ pokračoval jeho věznitel.
„Co?“ zeptal se Obi-Wan trpce.
„Skutečnost, že jsem se zmocnil myšlenek a vzpomínek tvého mistra, než jsem ho zabil.“
Obi-Wan se opět otřásl. „Není mrtvý,“ řekl odhodlaně. Nemůže být. Obi-Wan by ho nenechal umřít. Ten vetřelec možná ukradl tělo jeho mistra, ale Qui-Gon tam uvnitř stále někde je. Tím si byl jistý. Musí...
Eidolon se náhle zasmál. „Víš, tohle všechno je skutečně velmi zábavné. Chceš, abych ti řekl, co si o tobě tvůj mistr doopravdy myslel? Vzal si tě za učedníka jenom proto, že mu tě bylo líto, víš.“
Obi-Wan sevřel ruce v pěst, ale ovládl svůj hlas, aby zněl neutrálně. „Nevěřím ti, protože jsi mi k tomu nedal žádný důvod,“ řekl. Nic nedokazuje, že to, co jsi mi řekl, nejsou jen lži. A co se týče myšlenek mistra Qui-Gona, tak jsou to jen jeho myšlenky a jsou soukromé. Nechci je znát.“
„Ale padawane,“ řekl posměšně Eidolon, „mohl bych ti toho o něm tolik říct. A o tom, co si o tobě myslel. Jak litoval svého rozhodnutí...“
„Přestaň. Nebo vypnu motory a zůstaneme viset ve vesmíru, dokud nás nechytí Kherosiané.“ Obi-Wanův hlas zněl nekompromisně.
Eidolon na okamžik zaváhal a potom usoudil, že to ten chlapec nejspíš myslí vážně. „Jak si přeješ,“ odpověděl posměšně. Rozhostilo se napjaté ticho.

* * *

Obi-Wan se urputně snažil na nic nemyslet. Qui-Gon nemůže být mrtvý. A Eidolon mu lhal o... Ne. Nemysli na to. Mysli na to, jak se dostaneš z téhle šlamastyky, jak dostaneš toho... parazita... z mistrova těla, a s tím... ostatním... si poradíš později. Mnohem později. Několikrát se zhluboka nadechl a upřel nepřítomný pohled průzorem ven, jak se mu pomalu vracel vnitřní klid.

* * *

Qui-Gon sledoval, jak se jeho učedník snaží nabýt zpět rovnováhy a v duchu se schoulil. Přál si, aby dokázal aspoň na vteřinu získat zpět vládu nad svým tělem, aby Obi-Wanovi řekl, že ten vetřelec lže, že nikdy nelitoval svého rozhodnutí přijmout chlapce za učedníka... Jenže nemohl...a jeho padawan na to byl sám.
Jediho myšlenky se stočily zpět ke zbytku rozhovoru. Skutečně vetřelec věřil, že je mrtvý? Neuvědomoval si snad Eidolon Qui-Gonovu přítomnost uvězněnou kdesi v koutku jeho mysli? Je-li tomu tak, možná by toho mohl využít ve svůj prospěch. Nějak. A... proč nebyl mrtvý? Myslí mu probleskla zbloudilá myšlenka – když se Eidolon zmocnil jeho těla, zrovna meditoval a splýval se Sílou. Možná ho ochránil ten tranz. Pokud tomu tak bylo... možná toho dokáže využít, aby se osvobodil. Qui-Gon se s náhlou narůstající nadějí v myšlenkách vrátil k předchozí noci a snažil se nevšímat si pohledu na Obi-Wan, kterým na něj jeho očima hleděl Eidolon.

* * *

Chvíli trvalo, než Obi-Wan konečně získal kontrolu nad svými emocemi a zároveň vymyslel svůj plán. No dobrá, nebyl to nic moc plán, ale bylo to to nejlepší, co mohl v danou chvíli dělat. A ne že by toho měl moc na práci. Ignoroval skutečnost, že někdo uvažující mnohem logičtěji či někdo méně zoufalý než on by to vůbec nenazval plánem, ale téměř jistou sebevraždou, a v duchu si znovu procházel všechny podrobnosti.
Zdálo se, že nemá času nazbyt. Vzdálená planeta se v průzoru zvětšovala. Byla malá se šedohnědá, tu a tam se stopami modré. Bylo tam několik menších oceánů, ale z větší části sestávala z velkých kontinentů spojených ohromnými pozemními mosty. Nebyly tam téměř žádné mraky. Obi-Wan přemýšlel o atmosféře. Kdyby obsahovala něco jiného než z kyslík a dusík, Eidolon by neobýval Qui-Gonovo tělo moc dlouho. Samozřejmě by ani jeden z nich nežil dost dlouho, aby se z toho mohli radovat... „Přestaň si koledovat o problémy, padawane,“ napomenul se přísně, „už tak jich máš dost.“ Natáhl se a přepnut raketoplán zpátky na ruční řízení, chopil se ovládání a zamířil na nízkou oběžnou dráhu. Eidolon ho sledoval, ale nic neříkal.
„Kde mám přistát?“
Po chvíli vetřelec vyvolal v počítači schéma a ukázal prstem. „Tady.“ Obi-Wan se podíval. Bylo to na severní polokouli nedaleko rovníku. Trochu pozměnil dráhu a vletěl s raketoplánem do exosféry. Bičovaly je turbulence a učedník rychle přeladil frekvenci štítů, jak klesali hlouběji a hlouběji do atmosféry. Vrhl rychlý pohled na senzory a ulevilo se mu, že atmosféra je dýchatelná – byla o něco bohatší na dusík a chudší na kyslík a obsahovala pár vzácných stopových prvků – ale jinak byla pro člověka bezpečná. Dobře. Vážně nesnášel dýchací přístroje... I když pochyboval, že by měl k jeho použití příležitost v případě, kdyby jeho plán selhal... Obi-Wan měl neblahé tušení, že se ho Eidolon chystá zabít, jakmile přistanou. Ale nedostane k tomu příležitost, pomyslel si pochmurně učedník.
Rychle se prořítili stratosférou a potom už přeletěli nízko nad hornatou krajinou, raketoplán vrhal na ostrůvky zakrslé zeleně a sem tam schýlený strom rychle se pohybující stín.
„Támhle.“ Eidolon ukázal přímo před ně. No ano, támhle. Obi-Wan potlačil úsměv. To bude úplně stačit. Byla tam řada skalnatých výběžků – vysoké kamenné věže, některé na vrcholcích spojené kamennými překlady, a mezi nimi se vinuly úzké kaňony. Eidolon ukazoval na rovné místo po levé straně, ale Obi-Wan si ho nevšímal. S náhlým trhnutím za řízení naklonil raketoplán na bok a zamířil přímo k monolitům. Překvapený vetřelec se zmohl jen na to, aby se zoufale držel zuby nehty sedadla.
„Co si myslíš, že děláš?“ Poprvé uslyšel v jeho hlase známky strachu.
Obi-Wan neměl čas odpovědět. Byl příliš soustředěný na to, aby se s raketoplánem provlékl úzkým průletem mezi prvními dvěmi věžemi, který nikdy nebyl stvořen pro něco takového, co se stále pohybuje téměř polovinou nadzvukové rychlosti... Prohvízdli kolem sloupů nebezpečně blízko. Obi-Wan zatínal zuby a ignoroval všechno, kromě řízení raketoplánu, přivolal si na pomoc Sílu, aby ho vedla. Raketoplán prudce klesl, aby proletěl pod kamenným překladem, potom prakticky stál na špičce, když ho učedník stočil tak, aby se vyhnul skalní stěně přímo před nimi. Motory kvílely pod tím náhlým náporem a pak se raketoplán střemhlav řítil po příkrém svahu, který ho měl zastavit... ale nezastavil. Obi-Wan se zapřel v sedadle a celou svou silou se vrhl do boje s řízením. Uviděl úzkou mezeru, protáhl se jí s raketoplánem skrz a odolal nutkání zavřít oči. Možná to nakonec nebyl až tak dobrý nápad...
Qui-Gon vedle něj zbledl, jak Eidolon sledoval stěny kaňonu rychle ubíhající kolem nich. „Zešílel jsi?“ vykřikl a snažil se získat zpět svou rovnováhu.
„Nejspíš.“ Obi-Wan obrátil loď na bok, aby proletěl druhým koncem kaňonu, a pokračoval ve výkrutu, když vtom něco zavadilo o pravobok. Loď se otřásla, mírně se naklonila a pak znovu nabrala výšku, ačkoli podvozkem vzhůru. Eidolon „vzhlédl“ a uviděl, jak se k nim blíží země nad hlavou a rázem zpopelavěl. Podařilo se mu odpáčit prsty jedné ruky od sedadla a nátáhl se po blasteru.
„Dostaň nás odsud. Hned s tou věcí přistaň.“ Na zdůraznění svých slov mávl zbraní.
Obi-Wan mu nevěnoval jediný pohled, protože byl příliš zaměstnán tím, jak ze vzdorujícího raketoplánu ždímal sérii výkrutů. Loď za sebou zvedala oblaky prachu a kamínků, které rušily jejich záďové senzory. „Jestli na mě teď vystřelíte, zemřeme oba,“ vymáčkl ze sebe. Potom celou svou pozornost věnoval prudkému stoupání s raketoplánem, aby se vyhnul zřícenému kameni. Stoupali vzhůru, až ho přeletěli a Obi-Wan strhl raketoplán do rychlého výkrutu a zase s ním střemhlav padal dolů do průrvy.
Ne, tohle rozhodně nebyl jeho nejlepší nápad, usoudil Obi-Wan, když se jim za zmučeného skřípění kovu utrhlo něco dalšího. Havarovat s raketoplánem. Předtím se to zdálo jako dobrý nápad... On by byl na náraz připraven, Eidolon ne. Mohl toho využít a získat zpátky svou zbraň a stát se pánem situace... Jenže teď, když ta chvíle nastala, Obi-Wan zjistil, že je neuvěřitelně těžké zřítit se s lodí k zemi. V Chrámu Jedi se nic jako úmyslná havárie s lodí nevyučuje. Většina jeho učitelů se ho spíš snažila naučit, jak věci udržet ve vzduchu. „Ale stejně,“ pomyslel si Obi-Wan, když sebou raketoplán znovu zazmítal a málem utrhl kus vyčnívající skály, „havarovat s lodí by koneckonců neměl být problém, jestliže všechno půjde...“ Před nimi se objevil ošklivý kamenný labyrint a Obi-Wan zadržel dech.
Vše skončilo, když opět letěli podvozkem vzhůru skrz otvor v monolitu velikosti asteroidu. Obi-Wan provedl další rychlý výkrut, zapnul zpětný chod a stočil raketoplán zpět na původní kurz, aby se vyhnul hustému shluku kamenných věží. Prořítili se pouhých pár centimetrů nad zemí. Před nimi čekal další neproniknutelný kamenný les. Obi-Wan se připravoval, že se s raketoplánem protáhne kolem něj, když mu paži pevně sevřely Eidolonovy prsty.
„Přistaň. Okamžitě!“ Eidolon ochraptěl panikou.
Obi-Wan se mu vyškubl, ale to stačilo. Jeho možnosti vypršely. Zhluboka se nadechl, snížil rychlost, zapnul plný zpětný chod a zamířil s raketoplánem k zemi, nevšímaje si přidušeného výkřiku, který se vydral z Qui-Gonova hrdla.
Po jeden dlouhý okamžik letěli podél úpatí několika mohutných sloupů, a potom Obi-Wan zapřel nohy, pustil řízení a rukama si chránil hlavu. Další úder srdce...a byli dole, zanechávali za sebou v písku hlubokou brázdu. Ani to však raketoplán nijak výrazně nezpomalilo, dokud jedno křídlo nenarazilo do kamenného pilíře. Když se levé křídlo úplně utrhlo, raketoplán se stočil doleva a zabořil se ještě hlouběji do písku. Uši drásající skřípot drceného kovu utonul v hluku namáhaných motorů. Uvnitř vzplála sekundární konzola a následně explodovala. Ještě jeden otřes a poslední bolestivé zakvílení motorů ustalo a raketoplán dosedl hlouběji do písku, jako raněný pták. Pomalu se rozhostilo ticho.