JAK SE VÁM LÍBÍ?
Vyberte počet bodů a odešlete kliknutím na obrázek s dosavadním stavem hlasů. Jedna je nejméně, pět nejvíce.
1 2 3 4 5

Supported by CSWU

Noční hlídka

Autor: Apache
Překlad: Yanna



Theedský sráz vypadal chladně a vlhce. Jeho měkké boty nasákly spoustou vlhkosti z bujné trávy. Všechny ty vodopády – krásné na pohled, ale příliš bahnité, aby jimi člověk prošel dál. Není divu, že tu nejsou žádná zvířata, potulující se kolem, za týden by jim začaly uhnívat nohy. Proč jen se rozhodl jít celou cestu zpátky pěšky, místo aby si půjčil nějaké vozidlo,... to věděl jen on.

Jsem už zatraceně starý na to, abych se tu brodil s mokrýma nohama... Přemýšlel o příbězích, které vyslechl za uplynulé tři dny. Qui-Gon se bez váhání brodil studenou vodou za mladým Gunganem do jeho města... Qui-Gon běžel s Anakinem po tatooinské poušti... Qui-Gon se účastnil takové maličkosti jako je zabití Sitha...

Mokré nohy, pomyslel si znovu. No, jsem o dvanáct let starší než ty, příteli.

Znovu zpátky v tom malém chrámu, položeném na úplném okraji civilizace. Všude jen kámen, prostý a krásný. Dobrá, ano, přesně jako Jinn... A co by ksakru Qui-Gon řekl, kdybych mu vyprávěl, že na stará kolena začínám vidět krásu všude, včetně jeho vrásčité staré tváře?

Ale ta myšlenka se dokončila sama: ... souhlasil...

Uhlíky vychladly, ale popel tam ještě byl.

Ale ten chlapec, Obi-Wan, tam také stále ještě byl.

Jeho tvář bývalému Nejvyššímu Kancléři jasně říkala, že je nežádoucí.

Hněvivý pohled Jediho stačil, aby většina tvorů odtáhla, odkud přišla, a Valorum snadno chápal proč. Kromě chlapcova osobního žalu pouze nebesa věděla, na jaký jedijský rituál si činí neoprávněné nároky.

Valorum nasadil nehybnou masku. Vstoupit tam, kde opravdu nejste vítáni, a chovat se, jako byste byli, patřilo k politické dovednosti, již zvládl už když byl v Kenobiho věku, ne-li ještě dřív. Bez dlouhých řečí vytáhl z pláště malý váček a řekl, „Dal jsem slib." Věděl, že to bude stačit.

Obi-Wan neodpověděl, ale nepřekážel mu. Když Valorum popošel kupředu, rozbalil papírový sáček a přisypal starý studený popel k tomu ještě teplému, který býval Jinnem.

A bylo to.

Hluboko uvnitř, v koutku duše, která byla něčeho schopná, kromě čirého žalu, Obi-Wan žasl nad svým nedostatkem jakékoli potřeby dozvědět se, čí popel to právě Nejvyšší Kancléř Valorum smíchal s Qui-Gonovým. Proč mu nevadilo tohle tajemství? Neměl ponětí, ale když prozkoumal své pocity, ukázalo se však, že tomu tak je.

Někdo by si mohl myslet, že to bylo z lásky, ale Qui-Gonův dar oddannosti živým tvorům měl tak široké pole působnosti, že nic nebylo vyloučeno. Dávná milenka, přítel, člen jeho rodiny... Mohl to být dokonce slib naprostému cizinci. Něco, co bylo součástí nějaké mise – slib, jednou daný, hvězdy by změnily kurz, než by se to nestalo.

Obi-Wan pátravě sledoval Valoruma a hloupě si přál, aby byl někde jinde. Kancléř byl skoro stejně vysoký jako Qui-Gon, ale tím veškerá podobnost končila. Kde byl Qui-Gon mrštný, Valorum byl neohebný; kde byl Qui-Gon rozložitý, Valorum byl hubený a rovný jako jehla.

A Valorumova tvář... Vždycky byla přísná, ale události minulého týdne zřetelně zostřily její rysy. Otřes a žal vyryly vrásky na jeho skráních ještě hlouběji, ústa mu ještě více zpřísněla a obočí se mu stáhlo ještě níž nad jeho hluboko posazenýma očima. A nad bledou pokožkou muže, který skoro nikdy netrávil čas na pravém slunci, rostly jeho proslulé sněhobílé vlasy, téměř po vojensku zastřižené až k lebce.

Teď z něj však byl poražený voják. Dokonce i jeho přítomnost zde byla zdvořilostí, gesto nového Nejvyššího Kancléře, uznávající proslulé přátelství toho, který byl vyhozen ze sedla. Ačkoli, kdyby měl sám dodržet nějaký slib, nešel by pěšky. Sliby Finise Valoruma byly, na rozdíl od většiny politiků, hodny úcty. Vždycky.

Poslední bledé jiskry se jemně usadily na temně rudých uhlících. Gravitace zde byla menší než na Coruscantu, takže rychlost jejich klesání se jevila jeho očím obzvlášť půvabně a smutně, jakoby zpomalovaly touhou nedopadnout.

Je tomu tak dávno. 'Spatříš to vykonané?' 'Já ano.'

Vykonáno. To bylo vše, proč přišel, a tohle nebylo místo, na němž by chtěl prodlévat. Finis ustoupil a naposledy pohlédl na vyvýšené ohniště.

Navzdory žáru, planoucímu zde za soumraku, necítil žádné teplo. Noční chlad se zdál uvnitř chrámové stavby, v níž dlela Qui-Gonova hranice, nějak hustší, ačkoliv její kamenné oblouky stály zcela otevřené vanoucímu větru.

Přesto to nebyl chlad, co nutilo Obi-Wana choulit se v sedě v koutě. Ubohé dítě, pomyslel si Valorum. Nepřítomný pohled, bledá pleť. Dokonce i jeho tvář působila předčasně zestárle, přestože mu ještě teklo mléko po bradě. Ovšemže se obviňuje. Sladká trýzeň pohrdání sebou samým.

Finn Valorum byl ten druh chlapce, který se nedokázal dívat na klidné jezero plné chladné vody, aniž by do něj nestrčil klacek a nerozvířil jeho hladinu. Byl takovým politikem, který má instinkt pro vyvádění nepřipravených lidí z míry – a pokud lidé z míry vyvedeni nebyli a on je z ní vyvést chtěl, dar je zneklidnit.

A celý svůj život byl mužem, který nikdy nepohlédl na trpícího, aniž by alespoň nepomyslel na to, jak mu pomoci. Nadechl se.

„Obi-Wane, promluvíš si se mnou?"

„Proč?"

„Jen jsem chtěl říci, že je mi líto tvé ztráty."

„Vím to," řekl. „A mně té vaší."

Stále to znamenalo – vypadni odsud a nech mě napokoji. – Znamenalo to – Nedotýkej se mého žalu. – Znamenalo to – Musím si to protrpět a taky si to protrpím. –

Valorum poznal bytosti všech tvarů a velikostí, jejichž předkové se množili a vyvinuli v různě divoké mutace po celé galaxii. Utrpení, bez ohledu na fyziologii, počet chapadel, očí, úst, tykadel nebo vnitřních orgánů, které životní forma měla, vypadalo stále stejně.

Během své kariéry to viděl už milionkrát a na milion způsobů: při povinné návštěvě vojáka, který oplakával padlého druha, na senátorských cestách, kdy utěšoval celé národy lidí, jejichž vesnice pohltila sopka nebo záplavy, v dávné minulosti Nejvyšší Kancléřky, jejíž zástupce ji zradil a zbavil funkce. Říkal tomu Poklesek.

Dokonce i když sám necítil Sílu, Valorum si vždycky spojoval poklesek s pocitem přerušení toku Síly. Ptal se Jinna, je-li tomu tak, a odpovědí mu byl velice komplikovaný, zamyšlený výraz v jeho tváři, nikdy však nedostal slovní odpověď.

Jinne... Ty bys viděl poklesek dokonce i v některých druzích přísnosti, v postoji některých lidí, jež na sebe uvalili, protože by jinak nemohli dál.

„Podobáš se mu víc, než si myslíš," řekl Valorum, pronásledovaný vzpomínkami. „Až na to, že by řekl, že jsi moudřejší než on."

Kenobiho to překvapilo. Hořkost vyplula na povrch. „To mu moc nepomůže."

„No, musím přiznat, že tomu také nevěřím," přikývl Valorum, založil si ruce na prsou a opřel se o sloup. Kenobiho výraz se změnil. „Ale také mi řekl, že máš mnohem lepší smysl pro humor než on, a tomu já zase věřím. Jízlivý druh humoru jako Mistr Yoda."

Obi-Wan vzhlédl od země k Valorumově tváři.

Valorum se poškrábal na nose. „Jen jsem mu řekl, ať se vysere na Hutty a on odpověděl, 'Obi-Wanovi by to připadalo zábavné.'" Slabě se usmál. „Abych tak řekl, možná trochu přeháním, ale ne úplně."

„Tohle že jste řekl Mistrovi Qui-Gonovi?" V chlapcově hlase se mísilo patnáct různých podtónů, ale hořkost tam nebyla.

„Ne, tohle jsem řekl svému příteli Jinnovi," odpověděl klidně Finis. „To byla trhlina v jeho obraně, víš – vždycky jsem ho dokázal vykolejit něčím opravdu laciným. Ten člověk v sobě něměl ani kouska sprostoty."

Obi-Wan obrátil pohled do sebe – vzpomínal si a souhlasil. Na živu. Jeho shrbený postoj mírně povolil.

„Takže ti to neřekl?" pokračoval Valorum. „Hmmm. Vyprávěl mi, jak jsi mu řekl, že není osobně povinován najít nový domov každému nebohému ztracenému stvoření ve známém vesmíru. A jak jsi to řekl podruhé a potřetí, počtvrté, popáté, pošesté... Myslím, že se pak ode mě očekávalo, že budu pokládat za samozřejmé, že to řekneš."

Obi-Wan se opět ponořil do sebe.

„Také se zmínil o té chvilce na Ord Mantellu, kdy se tě zeptal, jestli si myslíš, že by mohl nějak napravit svou chybu, a tys mu doporučil vrátit se v čase."

Učedník se začínal tvářit pohoršeně, ale Valorumova zásobárna ještě zdaleka nebyla vyčerpána. „Vzpomínáš si, byls u toho, když mi vyprávěl, jak jsi mu řekl, že je nevděčník, když nechtěl nechat toho kapitána nákladní lodi, aby mu naložil twi'lekský harém. Kolik ti tenkrát bylo, patnáct? Vzpomínáš si na výraz v jeho tváři, když jsem řekl, že máš pravdu?"

Obi-Wan se zakuckal. Bylo to smích, zajíknutí, výkřik bolesti tak obrovský, že by pohltil celé světy. „Mistře," řekl nešťastně.

„Vstaň, chlapče," řekl Valorum. Přešel na druhou stranu, trochu překvapený, že ten mladý Jedi uposlechl – síla zvyku, možná. Valorum se natáhl a nechal si mezi prsty proklouzávat mladíkův padawanský copánek – šokující důvěrné gesto, ale mezi těmi hnědými vlasy prosvítaly šedobílé.

„Vzpomínám si, jak s tímhle Qui-Gon vypadal," pravil tiše Valorum. Obi-Wanovi zaškubalo obočí.

„Tehdy jsem ho neznal, jen jsem ho vídal, když přicházel s Mistrem Yodou do úřadu Nejvyšší Kancléřky – Keek, nebudeš ji asi pamatovat, byla asi ještě před tebou... zatraceně, ještě předtím než ses narodil," řekl Finis, odečítaje léta.

„Kancléřka Keek ráda všude posílala Yodu. Zavolala si ho, pověděla mu, kde nastala krize, a pak mu řekla, 'spravte to'." Zhluboka se nadechl. „A Yoda to udělal, s Padawanem Qui-Gonem po boku..." zakřenil se. „No, ve skutečnosti s Padawanem Qui-Gonem, tyčícím se nad ním."

Obi-Wan se slabě usmál.

Finis pohlédl Obi-Wanovi zpříma do očí. „Všichni jsme byli šťastní, že ho máme. Tys byl ten nejšťastnější."

Obi-Wan slabě přikývl. „Já to vím," řekl tiše.

„Dobře." Valorum pustil padawanský copánek a položil Obi-Wanovi ruku na rameno. „Je přirozené, že si teď myslíš, že jeho smrt byla tvou chybou, ale jestli si to budeš myslet ještě za rok, dohlédnu na tebe a vrazím ti jednu do zubů."

Valorum poplácal učedníka po rameni a rychle na něho kývl, jakoby se častovali vtipy. Nato se obrátil a odcházel. Když procházel kolem ohniště, ponořil do něj prsty, pak se zdálo, jako když se v chůzi škrábe na tváři.

O chvíli později si Obi-Wan uvědomil, co viděl. Na Valorumově domovské planetě existoval takový rituál, že se vnoří prsty do popela někoho milovaného a udělá se znamení na tváři. Čtyři hrany obličeje jako čtyři světové strany. Znamenalo to, že duši mrtvého nabízíte domov, aby se mezi hvězdami neztratila.

Hleděl za Valorumem a představoval si, jak se ten starý muž pokouší vrazit jednu do zubů mladému a zdravému Rytíři Jedi. Ta myšlenka mu opět vyvolala na tváři úsměv.

Upřel oči na ohniště. „Mistře," řekl a posadil se zpět na své místo, aby dokončil svou noční hlídku.




Seznam příběhů Konec